Letos oslabila k dolaru víc než o 5 procent. I když hodnocení amerického listu po pár dnech nového roku je spíš mediální rétorikou než fundovaným ekonomickým rozborem, propad koruny tu je a ne zanedbatelný. Slabší kurz než tento týden zaznamenala česká měna vůči euru naposled před šesti lety, k dolaru byla slabší počátkem března 2006. 

Co se stalo, kdo koruně namydlil schody, že se po nich svezla jako po skluzavce? Právě, že se nic moc nestalo. Česká ekonomika ohlásila slušné výsledky za průmysl i stavebnictví a její očekávaný výkon v loňském i letošním roce na úrovni dvou a půl procent je dobrou zprávou.

Až potud bychom tedy očekávali, že se koruna vydá opačným směrem, než kterého jsme právě svědky. Pád koruny odstartovala zpráva statistiků z minulého pátku, když zveřejnili, že průměrná míra inflace klesla z předloňského procenta a čtyř desetin na 0,4 procenta v loňském roce.

Růst spotřebitelských cen byl nejnižší od roku 2003 a druhý nejnižší vůbec. V prosinci inflace meziročně zpomalila na jedinou desetinu procenta, tedy výrazně pod záměr České národní banky a k deflaci je jen kousek.

K těmto údajům se připojila data z maloobchodu, která na první pohled vypadala podstatně hůř než na druhý. To vyvolalo obavy a spekulace, že by centrální banka mohla chtít posunout cílovou úroveň pro kurz koruny ještě ke slabším úrovním – možná někam ke třiceti korunám za euro. Dál už trh nečekal na nic a začal konat – tedy zbavovat se koruny.