Je třeba připomenout, že v roce 1968 vedle našich  srpnových událostí probíhala i americká agrese ve Vietnamu (1964 – 1973),  v roce 1968, kdy válka vrcholila, bylo tam nasazeno 550tisíc vojáků, po dobu války padlo ve Vietnamu na 60tisíc Američanů a ukázkou zločinů se stala  vyvražděná vesnice My Lai, se stovkami zavražděných. V samotných USA byli oběťmi atentátů Martin L. King, přední bojovník za občanská práva černochů a Robert Kennedy, rozhodný odpůrce vietnamské války. Také západní Evropa byla v občanském varu, ulice měst byly plné demonstrantů.  A tak se stalo, že  západní svět naše „Pražské jaro“ příliš nezajímalo, měli tam jiné starosti. Brežněv a jeho generálové tak dostali zelenou, agrese mohla bez obav začít, octli jsme se opět ve hře mocných. Svět se zastyděl, ale to bylo vše… Srovnání s Mnichovem 1938 se nabízí.

Dnes je již zcela zjevné, že západní zpravodajské služby věděly s velkým předstihem o přípravách srpnové invaze.  Dokonce USA a jejich spojenci byli o vstupu armád Varšavské smlouvy předem SSSR informováni. Západní politici proti invazi  protestovali jen verbálně a vpád vojsk Varšavské smlouvy nejspíše škodolibě uvítali. Vpád do ČSR, znamenal pro ně vážný rozkol uvnitř Varšavské smlouvy. Československo bylo politiky západního světa  politováno, z tribun zazněla slova podpory, na náměstích se vybíraly milodary,… byla to ale jen kulisa, události v Československu daly zapomenout na  jejich vnitropolitické trable, ale i na tu krvavou americkou válku ve Vietnamu.