Česká zručnost a podnikavost po staletí vládla Evropě, světu, budila úctu i závist. Světoznámé značky Škoda, Baťa, ČKD, Jawa, Tatra, Avia… dobývaly svět. Vyváželi jsme cukrovary, pivovary, cementárny, elektrárny, rafinérie i zbraně. Naši řemeslníci byli známi po celém světě. Český průmysl, to byly železárny, ocelárny, zbrojovky, automobilky, ale i tramvaje, lokomotivy, naftové motory… Říkalo se o nás v době monarchie, že jsme kovárnou Evropy. Česká podnikavost dobývala svět. A my jsme na to byli patřičně hrdí! I v době „předlistopadové“ jsme si dokázali poradit. Nebyl v obci autoservis, byl ale šikovný soused a druhý soused byl elektrikář nebo zedník, a tak to bylo se vším.

Politické změny po roce 1989 přinesly zásadní změnu ekonomické orientace. Český export, navázaný na tradiční východní trhy, se rozpadl nebo byl záměrně zeslaben. Místo českých značek východní trhy ovládla západní konkurence. Pod rypadly buldozerů zmizely tradiční české značky. Místo cukrovky vyrostly podle dálnic obří montovny, velkosklady. Místo práce pro zručné řemeslníky se nabízela práce pro skladníky. Po dálnicích, jak divoká řeka, se valí kamiony z celého světa, jsme velkoskladem Evropy. Ta poloha Česka a nízké mzdy se přímo nabízí. Mzdy jsou hluboko pod mzdou zaměstnanců starých zemí EU. Řemeslo se stalo téměř odpudivým. Učiliště zejí prázdnotou…

A tak se nedivme, že pro řemeslníky, zedníky, za prodavačkami, zdravotními sestrami jezdíme na Ukrajinu. Západní a střední Evropa vyzobává ukrajinskou či pobaltskou ekonomiku. Probíhá stěhování národů. Od nás odchází za lepšími podmínkami naši lékaři, strojaři, převážně mladí vysokoškolsky vzdělaní lidé. Střední a vysoké školy sice chrlí tisíce studentů, ale často bez skutečných potřeb české ekonomiky. Technické obory, tedy pilíře naší ekonomiky, jsou na okraji zájmu státu i samotných studentů. Na umělecké školy jsou fronty…