Karel Havlíček Borovský patří k největším osobnostem české žurnalistiky. Jeho články i politická satira, mířily vždy přesně do černého. Básník, novinář, politik, ale i český vlastenec. Letos 29. července, jsme si skoro v tichosti připomněli 165. výročí jeho úmrtí. Nečekejme tedy nic slavnostního, ani 31. října, v den 200. výročí jeho narození. Karel Havlíček Borovský se stal černým svědomím současné žurnalistiky.
Když umíral, bylo mu pouhých 34let. Život měl před sebou, tolik toho chtěl ještě dokázat. V lednu 1848 založil první český deník Národní noviny, po jejich zákazu vídeňskou vládou, se jeho domovem stala Kutná Hora. V květnu 1850 zde začal vydávat časopis Slovan. Opět burcoval, opět přišly perzekuce, s nimi i přímé ohrožení jeho životní existence. V této době byl ženatý, měl malou dceru Zdeňku.
Byl i politikem. Ve svých 27 letech, v revolučním roce 1848, byl zvolen poslancem říšského sněmu za okres Humpolec. Jeho protirakouské postoje byly důvodem i jeho vyhnanství do Brixenu. Samotné zatčení 16. prosince 1851 v jednu hodinu v noci, týden před Štědrým dnem, jen dokresluje postoj rakouské monarchie k Havlíčkovi. V Brixenu, v tomto zapomenutém koutě monarchie, na hranicích s Itálií, napsal své asi nejznámější dílo Tyrolské elegie. V Brixenu strávil pod policejním dohledem přes tři ubíjející roky (1851 - 1855), byl zde izolován od českého vlasteneckého prostředí. Brixen, byl vyhnanstvím i zdviženým prstem pro další případné následníky.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV