V těchto dnech si připomínáme  79 let od německého útoku na Sovětský svaz. Německo jej přepadlo 22.června 1941. Slovensko, jako spojenec Hitlera, bylo u této agrese…. Toto výročí se dnes příliš nepřipomíná. Mediální masáží se naopak dává rovnítko mezi agresorem a obětí, německá vzpomínková válečná literatura jde na dračku. Hrdinové v německé uniformě se dobře prodávají, jsou na křídovém papíře, usmívají se, když hrdinně kráčí k Moskvě, či ke Stalingradu. Na své cestě jsou dokonce vítáni „osvobozeným“ obyvatelstvem květinami, chlebem a solí … Šikovný fotograf a tak v knihkupectví mají celoroční žně.  Na druhé straně mizí pomníky hrdinů, osvoboditel Československa se skácen a odvezen do temného skladu, z maršála se udělá vrah, i ten slavný „nevinný“ tank ze Smíchova nositelům nové pravdy překážel, musel zmizet, …zapomíná se na desítky milionů obětí tohoto Hitlerova tažení na Východ.

Dnes se nepřipomíná, že německému snu o Nové Evropě podlehl i „Slovenský štát.“ Slovensko si již v září 1939 vyzkoušelo agresi, přepadlo Polsko po boku Německa, agrese Slovensku nejspíše zachutnala... V 23. června 1941 Slovensko vyhlásilo válku Sovětskému svazu. 60.000 slovenských vojáků se vydalo po boku německého spojence,  na východní tažení. V proklamacích k národu se hájilo tažením proti bolševizmu. Jak účelové a dodnes líbivé heslo, mávalo se heslem „ boje za Novou Evropu !“ Slovenský prezident Josef Tiso, tehdy prohlásil : “ Zvolili jsme, a to ne náhodně, velmi úzkou spolupráci s Velkoněmeckou říší pod vedením Adolfa Hitlera. My s Adolfem Hitlerem vydržíme až do konce ! “