Druhý den na cestě metrem jsem na cestujících viděl, že mně ta vina přímo kouká z očí, oni jedou unaveni z práce a já hříšník v pohodě od vnoučat zadarmo, a dokonce sedím na sedadle, mně cedulkou vyhraženém. Podobně to bylo i v supermarketu, kde jsem vzbudil pozornost u těch mladších vánočkou, citrony a třemi pomeranči... Na lojovou kouli pro sýkorky jsem si už netroufnul. Je nesporné, že mou vinou budou Vánoce pracujících chudší. Usoudil jsem, z ustaraného výrazu pana premiéra, že si žiji nad poměry...

Na Štědrý den jsem nemohl usnout z toho mého hříchu. A když jsem už zabral, přišel zlý sen... Stojím jak zločinec na pranýři, pan premiér mě peskuje za mou drzost požadovat navýšení penze, když důchodový účet je v mínusu.