K ní patřilo největší a nejsilnější loďstvo, které zajišťovalo blahobyt Británie. Po staletí platilo to známé „Nad britským impériem slunce nezapadá“. Tento výrok výstižně charakterizuje ekonomické, ale i lidské drancování britských kolonií - jako byla Indie, asijské državy, státy černé Afriky. Británie v užívání tohoto blahobytu na úkor druhých nebyla sama. Obdobně imperiálně vládly nad „svými“ poddanými v koloniích tehdejší mocnosti jako byla Francie, Španělsko, Portugalsko, Belgie, Itálie, Holandsko, Německo. I když pod tlakem dějin dostaly bývalé kolonie formální nezávislost a vztyčily své vlajky nezávislosti, přesto dozor nad nimi zůstal.

Koráby těchto mocností brázdily oceány a přivážely drahé koření, kakao, čaj… lodě byly plné stříbra a zlata. V útrobách lodí se tísnili také černí otroci, určení k práci na plantážích. Obchod s černými otroky kvetl, jen za období 1701-1900 bylo přepraveno po moři přes devět milionů otroků. Tedy těch, co tuto cestu hrůzy přežilo. Platilo se jen za živé zboží, ztráty byly vysoké.

Na tyto zlaté imperiální časy se dnes záměrně zapomíná. Byla to doba, kdy si vyvolené mocnosti rozdělily svět a jeho bohatství. Vedle surovin to byly také ty vzpomínané miliony otroků. Jakýkoliv odpor se tvrdě trestal, ještě nedávno se sekaly hlavy i ruce. Kladu si otázku kdo se dnes k této imperiální minulosti hlásí?