Vezměme příklad Japonska. Tamní populace stárne rychleji, než kde jinde, na dovozu energií a surovin závisí více než kdo jiný a stát se tam suverénně zadlužuje nejvíce ze všech vyspělých zemí světa. Přesto odtud o nějakých dramatických scénářích neslýcháváme.
Měli bychom si Japonska všímat více, protože postupy této třetí největší ekonomiky světa nás mohou v mnohém ovlivnit, ale také poučit.
Kupříkladu pro průmyslový svět tak klíčová otázka energií. Nikde jsme dosud nezažili tak rychlé proměny ve způsobu výroby energií jako v Japonsku.
Po katastrofě zemětřesení a vlně cunami z 11. března 2011, které vyvolaly jadernou havárii v elektrárně Fukušima, Japonsko s pravidelnými ročními testy nerestartovalo už žádný z prověřovaných reaktorů. A to ani přesto, že Mezinárodní agentura pro atomovou energii je o bezpečnosti japonských reaktorů přesvědčena.
Vláda však kvůli odporu místních úřadů a veřejnosti dosud nepodlehla jaderné lobby a pokyn k obnově provozu reaktorů zatím nevydala. Japonsko tak během jediného roku k počátku května přišlo o třetinu kapacit výroby elektřiny, která pocházela z jádra.
Zhroutil se snad japonský průmysl? Nikoli. Japonsko přikročilo k náhradě jaderné energie dovozem zkapalněného zemního plynu, známého pod anglickou zkratkou LNG. Můžeme se tedy ptát, zda Japonsko zčerstva nepřikročilo k významné proměně své energetické koncepce.
Do budoucna se beztak obecně předpokládá, že trvalý nárůst spotřeby energií ve světě z největší části pokryjí uhlí a zemní plyn. Pokud tedy nastal příhodný stav veřejného mínění, mohlo se Japonsko rozhodnout, podobně jako Německo, myslet již nyní na budoucnost.
Samozřejmě, nic není zadarmo. Náhlé masivní dovozy plynu značně zatížily obchodní bilanci Japonska v negativním smyslu. Vláda je také nucena vyzývat obyvatelstvo a průmysl, aby se v tomto přechodném období šetřilo energiemi. Úspory elektřiny mají činit až patnáct procent denní spotřeby.
Japonská ekonomika přesto jako celek v letošním prvním čtvrtletí zaznamenala pozoruhodný meziroční růst přes čtyři procenta. Podílí se na tom ale nejen výdaje na rekonstrukci přírodní a jadernou katastrofou postiženého průmyslového severovýchodu země, které se odhadují na více jak sto padesát miliard dolarů.
Japonskou ekonomiku vzpružilo také oživení spotřebitelských výdajů, které vytvářejí více jak polovinu tamní ekonomiky podobně jako ve Spojených státech.
Myšlení na budoucnost se u japonské vlády projevilo také při podpoře spotřeby dotacemi na úsporná, hybridní, zkrátka zelená vozidla, která se na růstu spotřeby výrazně podílela.
Japonská vláda se zjevně prorůstových výdajů neobává tolik, jako my v Evropě. Zadlužení Japonska sice přesahuje astronomických dvě stě procent hrubého domácího produktu, ale i přes současné snižování úvěrového ratingu příslušnými agenturami zůstává Japonsko nadále pro věřitele velmi důvěryhodným.
A i kdyby, nanejvýše se sníží poměrně vysoká hodnota japonské měny jenu, čímž se růst na export orientované ekonomiky zase podpoří. S dluhy si Japonci tedy hlavu tolik nelámou jako my v Evropě.
Pravdou ovšem je, že politici v Japonsku se zadluženou státní kasou jednoduchý život nemají. Žádný premiér tam v poslední době nevydržel v úřadu déle jak jeden a půl roku. Také tam došlo k malé politické revoluci, když se u moci od roku 2009 drží, a zdá se úspěšně, přes půl století odstrkovaná levicová Demokratická strana Japonska. Ta si určila za cíl rozhýbat byrokracii zatuhlou mocenským monopolem tradicionalistické Liberálně demokratické strany Japonska.
Zkrátka změna, novátorství, hledání nových cest se zdá být na neduhy průmyslově vyspělých společností světa účinným. Proč nám však místo toho vůdci průmyslové osmičky v Camp Davidu neustále přemílaly zadlužení Řecka, to mi jasné není.
Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
