Vypálit rybník soupeřům na slovenské politické scéně. To se bez nadsázky podařilo lídrovi SMERu Robertu Ficovi. Zatímco kavárenská partička, označující sebe samu bůhvíproč za pravici, oslavovala pubertálním způsobem své vítězství ve volbách konaných první březnovou sobotu, Fico jednal.

Konečné výsledky voleb, jak to vypadalo, pootevřely dveře prezidentu Kiskovi, který se již začal chystat na sestavení úřednické vlády, která by kromě jiného zásadním způsobem změnila dosavadní protiimigrační kurz Slovenska, a tím vrazila klín mezi země Visegrádské čtyřky. Právě tím by se Kiskova parta bezpochyby "patřičným a důstojným způsobem" zhostila předsednictví země v EU, které právě letos v létě připadne na Slovensko. Kromě jiného v době, kdy by mělo proběhnout referendum o vystoupení Velké Británie z Evropské unie.

Klíčová role SNS

Ihned po volbách počala média a probruselské struktury v politice vykřikovat, že takto vládu přeci sestavit nelze. A pokud náhodou ano, tak jedině "pravicovou". Ficův pokus o vytvoření nové vlády bude beztak jen formální záležitostí. Zpoza hranic se k této kampani připojila především Česká televize, jako by slovenská mediokracie nebyla dost silná.

Jenže premiér Fico nelenil a onen poměrně krátký čas věnoval mapování terénu a neformálním jednáním. Rozhodující dilema řešil Andrej Danko, předseda Slovenské národní strany. Kiskovská klika mu dala nabídku, která se takzvaně neodmítá. Jenomže na druhé straně byl postoj voličů, kteří by mu zradu pronárodního a taktéž protiimigrantského kurzu nikdy neodpustili a nejspíše by přeběhli k razantnímu národovci Kotlebovi.

A tak zatímco Sulík neohroženě prohlašoval, že je blízko sestavení vlády i bez prezidentského pověření, Danko zjišťoval stanoviska svých spolustraníků na sněmu - a dostal jasnou odpověď. "Zrada" by byla takovou ránou pro SNS, kterou by křesla v "duhové" kvazipravicové koalici rozhodně nevyvážila.