Každodenně i dlouhodobě jsme zhruba v posledních dvou desetiletích opět svědky rozsáhlého útoku na naši státnost, na náš národ, na naši identitu. Tento atak jde současně ze dvou stran: zvenčí a zevnitř. Bruselský projekt poté, co nám vzal suverenitu (Lisabonská smlouva) a "smazal" hranice, se právě dostává do fáze odnárodňování pomocí migrantské tsunami.

Zatímco veřejnost v nebývalé jednotě tento plán odmítá, většina hlavních médií a takzvaných intelektuálů a politiků, pro něž se vžil název "pražská kavárna", s bruselskými a zámořskými politickými elitami na našem odstátnění a odnárodnění úzce spolupracuje. Máme při tom zvláštní štěstí, že obě poslední hlavy státu, Václav Klaus i Miloš Zeman, ač z opačných ideových pozic, s nimi nekolaborují, ale jsou věci zachování českého národa a státu naopak oddáni.

Důsledkem jsou nevídané brutální a často velmi vulgární útoky na institut prezidenta republiky i na současnou a minulou hlavu státu osobně. Cílem je, aby tisíciletý český stát přestal jako takový existovat, aby byl vymazán z "map i hlav" a stal se jen jedním z "regionů" nového prostoru budoucí planetární totality, takzvaného Nového světového řádu .

Nic nového pod sluncem

Nejde o nic nového, mění se jen prostředky a metody. Od francouzské revoluce, kdy uchopili moc Svobodní zednáři a za nimi stojící finanční a bankovní "oligarchie", sledujeme vlastně totéž: Nejprve bylo třeba odstranit monarchie a nahradit je republikami. Dnes už jsou na řadě republiky, které má nahradit takzvaná "světová vesnice".

Proto je tolik důležité - chceme-li náš národ a stát uchovat a předat ho potomkům - nepřijímat ani všeobecně rozšířené mystifikace o vzniku moderního českého státu, ale dívat se právě na toto převratné období střízlivýma očima. Naši předkové byli často ve stejně složitých či ještě složitějších situacích, a přece se jim to - často za nejvyšších obětí - podařilo. První, co pro to musíme udělat, je říkat si o sobě pravdu. Nic nového pod sluncem. Začněme třeba takto: