Všechny ty soutěžní televizní pořady jsou především zaměřeny na to, aby se jejich sledováním v divácích vzbudilo sebevědomí, že toho vědí více, než ten chudák, který se tam právě potí. Také v pořadu mnoho let vysílaném pořadu „Nikdo není dokonalý“ nešlo sice o milióny, ale o probuzení příjemného pocitu nad tím, že dobře vím, kdo překročil Alpy se slony. Ano, byl to Hannibal a nikoliv bratři Berouskové, jak sebevědomě tvrdil Jiřímu Krampolovi jeden dobrý muž.
A tak mě napadlo, že by bylo dobré zjistit, kolik té moudrosti si odnášíme ze školních lavic a kolik jich načerpáme až v průběhu života. „Ora et labora“ neumím ze školy, ale z ministrování v kostele. Katolická bohoslužba byla tehdy latinská a jak se mi to panečku později hodilo! Hannibala umím ze školy, to je fakt, ale co Vančura? Nedozvěděl jsem se o jeho lékařském vzdělání až později?
A tady se dostávám k nadpisu dnešního zamyšlení. Čím déle tady na tom světě žijeme, tím více informací do našeho mozku pronikne. V takovémto případě by tedy každý starý člověk byl chodící encyklopedií s hlavou vrchovatě napěchovanou vědomostmi. Pokročilý věk by byl základním předpokladem úspěchu v soutěžích milionářských i nemilionářských. Naštěstí však člověka potkává taky milosrdné zapomínání. Blahodárný závoj nevědomí dávno překryl všechny mé pracně nabyté znalosti z deskriptivní geometrie a v matematiku jsem se znovu musel učit se svým vnukem když chodil do základní školy.
Jak je to tedy s tou moudrostí starců? Už v Bibli proslul moudrostí třeba král Šalomoun. Ta jeho moudrost spočívala především v tom, že okamžitě odhalil všechny úklady proti své osobě a nemilosrdně zatočil se svými protivníky. Nebo že by se ta jeho moudrost projevila tím, že měl sedm set žen a tři sta konkubín? Já vám to řeknu: moudrost starců je uměle živená fikce pěstovaná proto, abychom mohli ještě na stará kolena dělat důležité. Myslím, že to byl Hemingway, kdo prohlásil, že staří lidé vůbec nejsou moudří, nýbrž jsou pouze opatrní. S přibývajícími léty totiž místo „dvakrát měř a jednou řež“ platí „třikrát měř a na řezání raději zapomeň!“ A to bude celá ta moudrost, která varuje před neuváženými kroky a nutí člověka spouštět kalhoty, když brod je ještě hodně daleko.
Kéž se ti mladí úplně ve všem tím opatrnictvím neřídí! Kdyby úplně ve všem napodobovali ty staré, zanikl by veškerý pokrok lidské společnosti. Ten vyžaduje občasný risk a odvahu i když člověk někdy bolestivě narazí. Jenom občas by však mohli dopřát sluchu těm starým. Jejich zkušenosti nebývají vždy úplně k zahození, i když celá ta životní moudrost je vlastně jenom opatrností.
Radim Uzel
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
