Náboženství nám jako hlavní regulativ předkládá Desatero božích přikázání. Málokdo je sice všechna celoživotně dodržuje, nařízení jsou však jasná. Ale podívejte se třeba na klasické příkazy biblické! Zatímco podle Starého zákona byl homosexuální styk trestán ukamenováním, je dnes v České republice homosexualita vyškrtnuta ze seznamu nemocí a od roku 1990 je jakákoliv diskriminace homosexuálního chování zákonem odstraněna. U některých dynastií starého Egypta byl po celé generace povolován sňatek faraona pouze s vlastní sestrou. Dnes je nutno před podobným chováním českého občana důrazně varovat. Takový výběr nevěsty by mohl zajímat především orgány činné v trestním řízení.
Rozdíly nejsou samozřejmě jenom mezi společnostmi rozdílnými o čtyři tisíce let. V dnešní době panují stále i mezi rozvinutým s rozvojovým světem. A netýká se to třeba jenom ohromnou diferencí mezi přírodním skanzenem na Nové Guinei a společenstvím lovců sběračů v oblasti africké pouště Kalahari. Mávání ztopořeným penisem, tento u nás odsouzeníhodný exhibicionismus, je tam posuzován jako normální součást dvoření a námluv. Pohlavní styk s osobou stejného pohlaví je dosud trestným činem dokonce ve 23 státech USA. Ve Velké Británii je pro sexuální styk zákonem určen věk 16 let, pro homosexuální styk je však věková hranice o dva roky vyšší, aniž má tato ochrana mládeže jakékoliv vědecké zdůvodnění. Na teorii vzniku homosexuality „svedením“ věří snad už jenom pár ojedinělých náboženských tmářů. Smutné je ovšem, že někteří z nich dosud zasedají v zákonodárných sborech.
V antice byla dokonce pedofilie ušlechtilým činem vychovatelství, aniž tím žáci nějak utrpěli. Vzpomínám si dokonce na kuriózní situaci, kdy na mezinárodní sexuologické vědecké konferenci v Paříži v roce 2000 hodlal vystoupit francouzský kolega s referátem, že pedofilie nepředstavuje většinou žádné násilí a je chováním veskrze normálním. Organizátoři konference nejenže přednesení tohoto referátu zabránili, ale dokonce autora ani do jednacího sálu konference vůbec nevpustili. Chudák stál v předsálí a svůj cyklostylovaný referát nám osobně rozdával. Vzpomněl jsem si nedávno na tohoto odvážného pionýra pedofilie, když se mi dostal do ruky jiný revoluční názor o tom, že za sto let nám budou naše odsouzení pedofilie představovat podobný historický relikt jako dnešní odsouzení onanie nebo homosexuality. Ale já to neříkám! Nejsem revolucionář ani sebevrah. Můžu si to třeba myslet, ale říkat se to nesmí, protože je to dnes ještě nekorektní a mně to riziko nestojí za to.
Absolutní tabuizace sexu s dětmi není po celém světě platnou normou. Snad největší rozdíly mezi různými zeměmi panují právě v určení věku, v němž je dospívající dítě chráněno před předčasnou sexualizací. U některých přírodních národů, kde je povolen styk dospělých mužů s dívkami třeba už od šesti let, neshledaly výzkumy u těchto děvčat žádné škodlivé následky na jejich dalším duševním a sexuálním rozvoji. Znovu prohlašuji ať to nikdo v žádném případě nepovažuje za nějakou propagaci pedofilie! Není k tomu ještě vhodná doba. Ale už dnes můžeme aspoň říci „jiný kraj – jiný mrav“.
Zajímavé je zjištění rozdílů, které panují ve věku sexuálního konsensu mezi jednotlivými státy USA. Rozdíly se pohybují od 11 do 18 let. V některých státech USA je dosud trestným činem manželská nevěra, orální nebo anální sex, dokonce zákony někde předepisují při souloži praktikovat pouze výhradně takzvanou misionářskou polohu „face to face“ (tváří v tvář). Přímo šalomounsky postupovalo při stanovení sexuální zletilosti zákonodárství Ruské federace. Vzhledem ke kulturním rozdílům mezi národy pro jistotu zákonodárci neurčili přesný věk a jako trestný stanovili styk s osobou „nedostatečně zralou“. To stanovení věku sexuální zralosti soudcům věru nezávidím.
V České republice platí jako věk právního konsensu sexuální způsobilosti a ochrany věk 15 let. Jako kuriozita působí stanovení tohoto věku ve Vatikánu (12 let); to zase koresponduje s ustanoveními historického kanonického práva. Na celosvětovém sjednocení věku sexuální zletilosti a konsensu s pohlavním stykem se jednotlivé země asi nikdy nedomluví. Stále zkrátka platí, že takové chování, které je někde považováno za hrdelní zločin, představuje jinde maximálně jakousi zajímavou kuriozitu a neškodnou libůstku.
Tato různorodost posuzování sexuální aktivity začíná v poslední době pronikat i do oblasti vzájemného dvoření a navazování známosti. Třeba jenom vzájemné objímání při setkání. A polibky nemusí být v některých zemích jenom náznakové. Vzpomeňte jenom na dřívější vzájemné vášnivé líbání vysokých státních představitelů. Dokonce ani náš asketický prezident Gustáv Husák nebo prušácky sešněrovaný Erich Honecker nezůstali pozadu, i když jejich vášnivé polibky byly v té době pro laického pozorovatele představením víceméně odpudivým.
Snad největší zmatení jazyků a názorový rozptyl se začíná vyskytovat v oblasti tělesných dotyků. Třeba Japonci se i před koronakrizí varovali podávání rukou a jenom se společensky vzájemně usměvavě ukláněli, Slované se často při setkání objímají a dotýkají tvářemi.
Není sporu o tom, že náš živočišný druh Homo sapiens je tvorem taktilním – dotykovým. Zejména v kojeneckém a dětském věku je mazlení a laskání životně důležitou aktivitou. Dítě ponechané bez tělesných dotyků psychicky strádá a prakticky nikdy nevyspěje v emočně plnohodnotného jedince. V průběhu dospívání však tato dotyková aktivita ustává, protože to „přestává být slušné“. Dnešní otec se zdráhá pomazlit se se svou dospívající dcerou, protože by to mohlo být hodnoceno jako sexuální zneužívání. V některých školách platí zákaz tělesného kontaktu mezi učitelem a žákem. Ne snad proto, aby učitel nedal žákovi facku, což je někdy na škodu, ale on nesmí toho žáka ani pohladit! Vzpomínám si, že náš laskavý katecheta nás v náboženství často hladil. Rozhodně nebyl pedofilní, ale dnes by měl s touto aktivitou problém ne před bohem, ale před puritánskými moralisty.
Strážcové morálky ostřížím zrakem sledují dotykové aktivity nejen při seznamování a námluvách, ale zejména v běžném každodenním pracovním i mimopracovním styku. Dozírají na topografickou anatomii a intenzitu dotyků. Asi málokterý civilizovaný člověk plácá bližního po zadku jako kobylu, ale i lehký dotyk hýždí je tabuizován a penalizován. Týká se to i bederní páteře, a dokonce objetí kolem ramen. Veliký rozdíl je prý také v tom, zda někdo sahá na koleno nebo na stehno. Centimetry sice nikdo neměří, ale sahat se stejně nesmí, i když by to účastníci považovali za příjemné a celkem normální.
Proti dotykům v zaměstnání protestují v anketách a internetových vyjádřeních i někteří sexuologové. Tyto protesty zní poněkud nedůvěryhodně a licoměrně zejména z úst toho, který byl sám před několika lety tajnou kamerou usvědčen z nabízení sexuální aktivity své pacientce. Inu, i v sexuální morálce často platí, že zloděj volá „chyťte zloděje!“
Pozoruhodná není jenom topografická anatomie dotyků a jejich intenzita, ale i změny časové. Jinak se hodnotí spolužákův dotyk stehna na maturitním večírku a daleko jiných rozměrů nabude tento dotyk po třiceti letech, kdy je z tohoto spolužáka bohatý soudce a ze spolužačky, nyní „oběti“, chudobná a vlastní vinou opuštěná žena v klimakteriu. Přímo mamutího rozměru nabude tato aféra v případě slavného režiséra a stárnoucí neúspěšné herečky. V této chvíli už jí režisér roli sice nedá, ale zato může po několika desetiletích za toto sáhnutí na stehno zaplatit tučné odškodné, protože oběť je celoživotně poškozena a má prokazatelně škodlivé následky.
Pokud bude snad někdo toto mé vyjádření považovat za znemravňování národa, nabádání k sexuálním nepravostem a snahu o zvyšování výskytu sexuálního obtěžování, nechť už brousí pero a píše stížnost na lékařskou komoru. Nebo rovnou podá trestní oznámení. To je dnes velice v módě.
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
