A patrně není zcela náhodou, že nezávisle docházíme k obdobným závěrům, které vycházejí z obdobného, ale přece jen odlišného, "čtecího paradigmatu". V závěru prvního dílu položím důležitou otázku, která se týká právě tohoto.

Jeden z rozdílů mezi mnou a Pjakinem je, že analýzám může věnovat mnohem víc času (pro mě je to jen malý výsek mé odborné činnosti (hlavní pozornost věnuji propracování komplexních reforem v oblasti sociálního investování a sociálního pojištění, návazně pak problematice jejich prosazení s využitím nástrojů teorie her) a že má mnohem lepší zdroje informací. Další ne nepodstatný rozdíl je i v tom, že používáme trochu odlišné "čtecí paradigma". K tomu zformuluji pár poznámek.

Klíčový význam v Pankinově přístupu mají patrně pojmy "globalisté" (ti, kteří mohou za vše zlé) a"globální prediktor"(ten, kdo předurčuje dění).

Pojem "globální prediktor" bývá různými autory interpretován různé, převážně v kontextu tzv. konspiračních teorií, viz např.:

Globální prediktor / Globální parazitický predátor (GP/GPP) se v současnosti dělí na dvě hlavní křídla - atlantické a eurasijské. Mezi těmito křídly panuje (nyní už) větší rozkol z důvodu odlišného pohledu na řešení krizí řízení v důsledku přešlapů/omylů GP hlavně v poslední době, a obecně výrazněji také v posledních 100-150 letech. Globální konceptuální moc například nikdy neplánovala nechat rozvinout kapitalizmus a společnost exponenciálně zvyšované spotřeby do současné podoby - kapitalizmus jako takový měl skončit někde na počátku 20. století, nástrojem byl Marx a světová revoluce. Jejich uvažování má logiku, uvědomovali si, takovou úroveň spotřeby a nadprodukce nemůže planeta vydržet dlouho. Teď, zhruba po 90-100 letech, se blíží k cíli ukončení kapitalizmu jinými prostředky (adekvátních současné době), ale mají 90-100 let skluz oproti plánu. To je jejich obecný problém už velmi dlouho, počínaje sinajským "pochodem" (byli nuceni ukončit cca po třech generacích, plánováno bylo 7), v podstatě se jim do poslední doby jakoby vždy dařilo vše, ale vždy s jedním "ale" - ne úplně a s časovým skluzem. Má to objektivní příčiny...