Jen málokterá soukromá firma, až na některé státy kryté rozhazovačné banky, může si dovolit v dobách krize a nejistot takovou štědrost vůči svým šéfům. Je určitě dobře, když jsou státní úředníci dobře placeni, ale částky, které byly zveřejněny, jsou jednoduše neadekvátní, i kdyby opravdu všichni dřeli jako koně, jak prý pravil premiér. Kde je ale výsledek té dřiny, táže se daňový poplatník, který to všechno nese na svých bedrech.  

A co teprve taková policie. Vyšlo najevo, že jejím šéfům přistávaly na účtech stotisícové, ba milionové částky navíc. V dobách, kdy policie měla sotva na benzín, kdy se ruší služebny v menších obcích a kdy si lidé stále stěžují na nedostatek policistů a sami policisté na nízké platy a odměny. Přitom jen jedna z těchto zveřejněných odměn by stačila na místo policisty navíc.  

Nynější policejní prezident Lessy kritizoval už jako krajský ředitel tuto praxi a razantně odměny po svém nástupu snížil, přesto neunikl kritice ministra, že ji snížil ještě málo a je za to pohnán před inspekci.  

Jde tu hlavně o symbolickou rovinu těchto odměn. Jak může někdo, kdo nabádá občany a své zaměstnance k šetrnosti, dělat si ze státní poklady oslíčka, co se otřepe? Není to pak právě přesvědčivé.  

Když k tomu přičteme všeobecné přesvědčení občanů, že na mnohých státních místech se rovnou krade, když se různými způsoby vyvádí státní finance na věci, které potřebuje jen ten, kdo na nich rýžuje, pak se nikomu nelze divit, že nepřijímá zrovna s nadšením vládní rozpočtová šetřící opatření.  

Je tu i rovina věcná. Co je to za zvláštní systém, kde státní zaměstnanci si přijdou na mnohonásobné odměny k platům? Znamená to snad, že politikové občanům tají, jaké jsou skutečné příjmy těch, kteří jsou placeni z jejich daní?  

A odkud se vlastně ty peníze na horentní odměny berou? Kde jsou ve státní správě takové rezervy? Na to vše má daňový poplatník právo žádat odpověď.