Vzpomínali jsme na jeho slavná šedesátá a pozdější působení ve Svobodné Evropě v Mnichově, kde jsem ho poznal. Dnes už se Honza Schneider na nás dívá z novinářského a textařského nebe, kam se včera odebral.

Když jsem skoro už před 25 lety přijel jako studentský stážista do mnichovské Svobodné Evropy, byl Honza pro nás postupně jedním z nejosobitějších redaktorů, se kterým jsme se začali hned přátelit, nejen proto, že jednoho z nás stážistů, Tomáše Klvaňu, posadili ke stolu v kanceláři, kterou sdílel s Honzou Měkotou, jinak služebně nejstarším zaměstnancem rádia.

Předtím jsme ho skoro neznali, pop music 60. let byla spíše pro naše rodiče a ucho nalepené na Svobodné Evropě jsme měli hlavně kvůli pořadu Události a názory, zatímco oba Honzové dělali pořady Panoráma a Kompas, což byly programy, řekněme, spíše lehčí, o zajímavostech a hudbě.

Teprve později jsme se dozvídali, jak slavný byl vlastně Jan Schneider textař, že psal pro Martu Kubišovou a Waldemara Matušku, a pro mě osobně bylo překvapením, že byl autorem takových slavných hitů jako Magdalena a Sladký třešně zrály, které se nemohly z gramofonu rodičů vyhnout ani mému dětskému uchu.

Jeho jméno si někteří pamatovali i z hudebních pořadů v Československém rozhlase.