Právě v těchto dnech se v Poslanecké sněmovně jedná o novele daňového řádu. Nejvíce podnikatele dráždí prodloužení lhůty pro vratku DPH o 15 dnů. Vláda zadrží naše peníze a vytvoří si kontokorent ve výši asi 25 miliard Kč! To by bylo křiku, to by bylo kontrol a soudů, kdyby to udělal zaměstnavatel svým zaměstnancům! A oprávněně, protože hospodařit svévolně s cizími penězi je lumpárna. Vláda to udělá.

Otázkou však je, zda není bouře kolem prodloužení vratky DPH kontraproduktivní. Zcela totiž odsunula do pozadí celkové vyznění novely DŘ, která nenápadně rozvazuje ruce státním úředníkům, aby jednali, jak se jim zlíbí. A to je nebezpečné.

Daňový řád je zákon, který upravuje práva a povinnosti daňových subjektů (občanů a firem) a třetích osob a vymezuje a určuje postupy správců daní (nejčastěji finanční či celní správa) v daňovém řízení. Z této zjednodušené definice je nejdůležitější, že „daňový řád určuje a vymezuje postupy správců daní“. Platí totiž, že úřady a úředníci mohou dělat jen to, co jim zákon povoluje nebo přikazuje.

Nejprve se podívejme na tři příklady, jak upravuje novela DŘ kontrolní činnosti správce daní. V současném DŘ platí, že chtějí-li úředníci pořizovat obrazový nebo zvukový záznam o kontrole, musí nás o tom předem uvědomit. Podle novely nás už úředníci na nahrávání upozorní jen „umožňují-li to povaha a okolnosti úkonu“. Správce daně také může nově zahájit za účelem odstranění pochybností daňovou kontrolu, „jejíž předmět a rozsah nejsou tímto účelem omezeny“. A také bude platit, že „rozsah daňové kontroly lze v jejím průběhu rozšířit nebo zúžit doručením oznámení o změně rozsahu daňové kontroly“.