Když chce někdo zavádět donašečství, říká, že poctiví se nemají čeho bát. Když chtějí instalovat kamery do vstupů domů, na silnice či kamkoli, slyšíme, že poctiví se nemají čeho bát. Když ministr Chovanec oznamoval, že budou odposlouchávat podnikatele, aby zjistili, zda nepřipravují daňové úniky, použil taky tento líbivý, ale pitomý argument. Poctiví se nemají čeho bát.

Není jistě překvapením, že stejný argument používá ministerstvo financí pro podporu zavedení elektronické evidence tržeb. Jen poznámka na okraj: Zajímalo by mne, zda i ministr Babiš se nebojí, když jen poctiví se nemají čeho bát.

Ano, floskule „poctiví se nemají čeho bát“ je hloupá, ale působivá. Je to takzvaná malá sympatická lež. Je tak snadné tomu uvěřit. Je tak snadné ohlupovat tímto tvrzením veřejnost. Zamyslel jsem se nad tím, jak by vypadal náš život, kdybychom toto hloupé tvrzení začali důsledně aplikovat a dodržovat. Realita, kterou bychom si tím připravili, by byla hrozná. Abyste si to mohli představit společně se mnou, přináším tři příklady, které si všichni dokážeme snadno představit. Vybral jsem tři situace, kdy jde o skutečný a vážný společenský problém, který by bylo dobré zásadně a důsledně vyřešit.

Krádeže zboží v maloobchodních prodejnách

V maloobchodních prodejnách v ČR je zákazníky a zaměstnanci ročně ukradeno zboží asi za 13 mld. Kč. Zaskočilo mne, jak je ta suma obrovská. Mimochodem, je to asi čtyřikrát více, než činí podle NKÚ mezera ve výběru DPH malých podnikatelů a živnostníků. Je to velký problém pro obchodníky a zároveň je to únik prostředků, které by byly odvedeny státu. Je možné tak rozšířenému jevu vůbec zabránit? Má to řešení?

Ano, řešení je snadné- osobní prohlídky všech zákazníků a zaměstnanců! Skutečně, pokud budou všichni zákazníci a zaměstnanci, kteří opouští provozovnu, prohledáni – oni osobně i jejich zavazadla, jistě se výrazně sníží suma ukradeného zboží. A zloděje bude snadné usvědčit (pokud si nenajdou způsob, jak se tomu vyhnout).