Anonymní udání prý není žádné udání, ale nahlášení. Poučil mne o tom poslanec pan Zlatuška, bývalý vysokoškolský učitel a rektor Masarykovy univerzity. Od akademika bych čekal lepší argumentaci než srovnávat udavačský web s anketou spokojenosti studentů s výukou. Na druhou stranu jsem s ním mohl i souhlasit: Tehdy, když vysvětloval, že používání emočně zabarvených pojmů jako udávání zavádí věci jinam, protože nahlášení či oznámení se pak jeví v horším světle.

Tak to má pan poslanec pravdu. Jenom je to přesně obráceně: Každý, kdo má špatné úmysly, skrývá je za eufemismy nebo za nevinně znějící novotvary. A tak zbrojení a podporu válečných konfliktů označovali komunisté za mírové snahy a masové vraždy židů byly v nacistickém newspeaku konečným řešením židovské otázky. Ze socialismu si pamatujeme úpravu cen namísto zdražení, přátelskou internacionální pomoc místo okupace, normalizaci společnosti místo utužení režimu. Přesně v tomto duchu skrývá pan Zlatuška udávání za nevinný výraz nahlášení.

Potřebují rozdělenou společnost, v níž panuje atmosféra nedůvěry a strachu.

Protože se pan Babiš a jeho koaliční partneři rozhodli vytáhnout na nás praktiky socialistického zřízení, cítím potřebu vyjádřit se zcela jasně: Udavačství je hnusné. Normální, zdravá společnost udávání odsuzuje a většina lidí si udavače oškliví. Udavač je nízký, většinou zakomplexovaný člověk a je motivován především závistí, zlobou a pomstychtivostí. Cokoli, co je založeno na nejhorších lidských vlastnostech, je špatné. Není náhodné, že svoje udavačství lidé skrývají. Není se čím chlubit.