Církev tady klade vedle falešného mučednictví opravdové křesťanské svědectví (martyrium, mučednictví). Mají Jan Hus a Marie Goretti něco společného?

Pouze jedno: nepřirozenou smrt rukama jiných osob. Jinak zhola nic. Jan Hus byl Církví odsouzen jako kacíř a protože odmítl své bludy odvolat, skončil dle tehdejších zákonů na hranici před zraky davu, v němž se vyskytovali jeho odpůrci i příznivci. Skonal smrtí, kterou sám v době, kdy byl na vrcholu své moci a slávy, požadoval pro jiné (diskuze na Žebráku r. 1408) a jíž se sám provinil v několika případech, kdy jím poštvaný dav topil nebo upaloval jeho odpůrce.

Násilná smrt 12leté Marie Goretti naopak postrádala jakoukoliv vnější okázalost. Její vrah Alessandro Serenelli tak učinil v malém domku bez přítomnosti kohokoliv jiného. Stačila pouhá jediná věta: „Sandro, ne, to je přece hřích!“, aby byla ubodána nožem. Její mučednictví proběhlo nenápadně, vrah ji zabil beze svědků.

Církev uctívá mnoho mučedníků. Značná část jich umírala pro Krista na očích davu: prvotní křesťané roztrhaní šelmami v arénách, katolíci topení v Loiře ve Vendée za Francouzské revoluce, mexičtí cristeros ve 20. letech minulého století umírající s výkřikem „Viva el Cristo Rey!“ pod výstřely pušek popravčích čet atd. Jenže úplně stejnou hodnotu má i mučednictví skryté, mučednictví pro svatou čistotu, mučednictví takříkajíc „nepatrné“, neokázalé a záměrně podceňované, jaké bylo údělem sv. Marie Goretti.