I tentokrát se prof. Kysela mýlí. § 69 zákona č. 258/2000 S., o veřejném zdraví, který upravuje mimořádná opatření při epidemii a nebezpečí jejího vzniku kombinací taxativního a volného vymezení pravomocí ministerstva je podle písm. i) ministerstvo oprávněno vyslovit též "zákaz nebo nařízení určité činnosti k likvidaci epidemie nebo nebezpečí jejího vzniku".

Právě na tomto základě může ministerstvo nepochybně zakázat kupř. též vycestování do určitých zemí z důvodu zvýšeného epidemiologického rizika (Zanzibar a jihoafrická mutace atd), kdy zákaz činnosti bude znamenat právě zákaz vycestování, resp. jeho svázání s určitými podmínkami. Zákonodárce zde byl kupodivu natolik moudrý aby předvídal, že taxativní výčet všech možných opatření v případě epidemie pochopitelně není možné dát. Proto ponechal ministerstvu též zmocnění pro formulaci dalších omezení, která k realizaci daného cíle bude považovat za potřebné.

Jakékoliv nesmyslně ideologicky podbarvené teze o „železné oponě“ jsou pochopitelně zcela mimo seriózní argumentaci. Posuzování legitimity jednání orgánů veřejné moci odpovídá legitimitě jejich motivu. Cílem jednání ministerstva jistě není občanům škodit či je samoúčelně zavírat, ale naopak je chránit. V současnosti je nezpochybnitelné, že pokud se v určité zemi vyskytuje ještě nebezpečnější varianta koronaviru, musíme minimalizovat riziko jejího dalšího zanášení na naše území, přičemž pokud to nedokážeme, bude o pro naše již za hranou pracující zdravotnictví poslední kapkou. Snaha zamezit jeho importu z postižených zemí k nám je jedním z nejdůležitějších prvků naší obrany.