Ten se tradičně od roku 1996 připomíná na vzpomínkové hodině německého spolkového sněmu v budově říšského sněmu v Berlíně. Děje se tak 27. ledna, kdy byl koncentrační tábor Osvětim-Birkenau osvobozen Rudou armádou v poslední rok 2. světové války.
Shromáždění, které zahájil projevem prezident spolkového sněmu profesor Norbert Lammert, bylo proložen skladbou francouzského skladatele Oliviera Messiana, který ji složil během svého věznění. Přednesl ji světoznámý klarinetista Ib Hausmann.
Již ve svém úvodním projevu profesor Lammert odmítl tvrzení, že německý národ vlastně nic nevěděl o hrůzných činech, když před jeho očima byli vražděni vězňové koncentračních táborů na pochodech smrti.
Na to navazoval ve svém obsáhlém projevu, přerušovaným potleskem přítomných nejvyšších německých představitelů a reprezentantů všech vrstev obyvatelstva, spolkový president Joachim Gauck.
Varoval před tlustou čarou za Osvětimí, protože bez ní neexistuje žádná německá identita. Vzpomínka na holocaust zůstane věcí všech občanů, kteří v Německu žijí, protože patří k jeho dějinám, prohlásil Gauck. Současně upozornil, že nelze přehlížet, že v řadě zemí pokračuje vyvražďování.
S Osvětimí jako symbolem holocaustu a zločinů nacismu se zabývá i setkání mládeže v německém spolkovém sněmu.
Za přítomnosti 80 mládežníků se Němci především s Poláky a Francouzi seznamují s dějinami nacionálního socialismu s cílem se angažovat v boji proti antisemitismu a rasismu.
Na závěr vzpomínkové hodiny spolkového sněmu byla zahájena v Domě Paul Löbeho, posledního demokratického prezidenta Říšského sněmu, výstava Smrt nemá poslední slovo, na které jsou vystaveny obrazy dětských obětí holocaustu.
Německý spolkový prezident doprovázen nejvyššími představiteli se pak účastnil v Osvětimi tamního mezinárodního setkání ke dni jejího osvobození.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Český rozhlas
