Kickl již několik dní usiloval o vyvolání minuty ticha za dívku, která zemřela po násilném střetu s několika mladými Afghánci. Ostatní parlamentní skupiny to odmítly, předseda Národní rady lidovec Wolfgang Sobotka odkázal na příslušné zvyklosti a jeho stranický kolega ministr Karl Nehammer přislíbil rodičům oběti, že udělá vše pro objasnění případu a odkázal na normy právního státu.

Poté Kickl zneužil svého posledního projevu k prosazení minuty ticha. Předtím jako obvykle bez předepsané ústěnky ostře napadal vládu za údajně příliš laxní uprchlickou politiku. Podle něj byla akce nedůsledná, skličující a příliš měkká. Cílem podle něj musí být „pevnost Evropa a vše ostatní vede ke zkáze." Kickl usiluje proto o změnu evropských předpisů, protože právo musí následovat politiku, citoval tak sám sebe citátem z jednoho ze svých nejkontroverznějších výroků z doby, kdy sám byl ministrem vnitra.

Sociální demokrat Reinhold Einwallner v rozpravě upozornil na chybu v systému. Nebylo možné jinak vysvětlit, že dobře integrovaná žákyně a vyučená učednice bude deportována, zatímco delikventní žadatelé o azyl si volně pobíhali po světě. Útoky mezi Kicklem a Nehammerem interpretoval jako náznak toho, že ani FPÖ, ani ÖVP zde nebudou schopny najít řešení. Georg Bürstmyr za Zelené varoval před tím, aby se zákonodárci řídili touhou po pomstě. Uvedl, že návrhy FPÖ, jako je pozastavení žádostí o azyl na rakouské a evropské půdě - nejsou vhodné k řešení jakéhokoli problému, ale jsou také protiústavní a odporují mezinárodnímu a unijnímu právu.