Olomoucká kavárna Cafe Delux v motelu Janiš patřila k oblíbeným místům podnikatele Ivana Kyselého a náměstka policejního ředitele Karla Kadlece. Od loňského července do letošního října se v malé kavárně poblíž olomouckého hlavního nádraží sešli v desítkách případů a z toho, co si u stolečku povídali, ÚOOZ postavil podstatnou část obvinění z vynášení informací jako hlavní větve tzv. operace Vidkun.

Podle zatím dostupných informací se ÚOOZ v desítkách případů podařilo umístit do jejich blízkosti, nejspíš do jídelního nebo nabídkového lístku nebo popelníku tzv. prostorový odposlech. Umožňuje to postupující miniaturizace techniky, samotná nahrávací zařízení jsou velice malá.

Tento text nepojednává o tom, co si oba muži povídali, které kauzy spolu řešili a jak to souvisí s dalšími osobami, na které se policie zaměřila. Jde o to, jak snadno se dnes policie dostává k soukromým hovorům, které spolu lidé v jejich hledáčku vedou na veřejných místech. Slovo “veřejné” je totiž velice podstatné.

Jde jen o výdrž baterií

Policista, který chce odposlechnout hovor na veřejnosti, řeší v podstatě jen výdrž baterií, které zařízení pohánějí. “Ve většině případů se musí spolehnout sám na sebe, spolupráce s obsluhou kavárny nebo restaurace nepřichází většinou v úvahu,” říká policista z celorepublikového útvaru, který praxi umísťování odposlechů pro HlídacíPes.org popsal.

Práci policii usnadňují případy, kdy jsou sledované osoby, řekněme v rámci “společenského statusu”, zvyklé usedat ke stejnému stolu. “Ale ani jinak to není příliš složité. Řešíte v podstatě jen výdrž baterií. Pokud víte, že se schůzka odehraje v následujících dejme tomu dvou hodinách, máte hodně usnadněnou práci,” říká.