V neděli se ve Varšavě uskutečnil pochod polských vlastenců, kteří si připomněli znovuobnovení polské státnosti v roce 1918 (polský stát byl na zhruba 150 let rozdělen mezi Rusko, Německo a habsburské Rakousko). Šedesátitisícová účast polských občanů dokázala, že Polákům není osud jejich země lhostejný. Kromě mladých lidí se pochodu také zúčastnili senioři i rodiny s dětmi, leitmotivem tohoto setkání bylo heslo „My chceme Boha“. Na transparentech se také objevila hesla NE ISLÁMU, což dokazuje aktuální obavu polské veřejnosti z probíhající islamizace na Západě.

Pochod prokázal, že živá víra v Boha (nikoliv ohýbaná, jak známe i z našich krajů) a s ní spojená odolnost a pevnost v názorech, mohou být skutečnou hrází manipulacím a lžím dnešního levicového multikulturalismu zakořeněného v politické, akademické a mediální sféře.

Je to v dnešní době znovu Polsko, které pozvedá společně s Maďarskem prapor svobody v Evropě a sděluje jasné ne omezování národní suverenity ve prospěch bruselské neomarxistické mašinérie. Není to poprvé, již v dobách komunistické totality to byli právě Poláci, kteří vedli neustálý boj s komunistickou mocí, prostřednictvím své víry neustále vzdorovali nejrůznějším praktikám komunistické totality. Tento odpor postavený na víře v Boha a lásce k vlasti lemovaný zatčenými, zbitými, v některých případech i zavražděnými Poláky jako byl kněz Jerzy Popeliuszka, kterého bestiálně zavraždili čtyři příslušníci polské státní bezpečnosti, vtiskl polským obyvatelům pečeť neobyčejně houževnatého národa, který jako první ve státech východní Evropy prolomil komunistickou totalitu.

Právě Polákům a jejich odporu vděčí další státy střední a východní Evropy za svou nezávislost na Moskvě (tehdejšímu Sovětskému svazu).

Slogan na varšavském pochodu „Rodina, víra a vlast“ nejsou v Polsku prázdné pojmy nebo něco staromódního, ale naopak nabývají na aktuálnosti vzhledem k narůstajícímu tlaku ze strany bruselských elit na Varšavu.