Pravice stojí na pozici Boha – za právo na život malých, ještě nenarozených dětí, tedy proti umělým potratům; proti dalším právům a privilegiím homosexuálů nad stávající úroveň; a za individuální právo zákony dodržujících občanů vlastnit palné zbraně. Levice zastává pozici opačnou: za neomezené právo na potrat; za další práva a privilegia homosexuálů; proti právu občanů vlastnit zbraně.
Před třiceti lety, tedy v roce 1983, určité procento Američanů zastávalo ony pozice a určité opačné. Kdyby někdo tehdy předpověděl, že za třicet let stoupne počet i procento těch pro Boha (proti potratům), klesne počet i procento těch proti homosexuálům a stoupne počet i procento vlastníků zbraní a obhájců práva je vlastnit, byl by považován za blázna. Mělo se za to, že „pro-God, anti-gays, pro-guns“ a „anti-God, pro-gays, anti-guns“ jsou „balíčky“ – jejich šance budou klesat či stoupat dohromady; jak bude klesat či stoupat počet a procento jejich stoupenců. Ale aby se balíčky „rozvolnily“, aby po dvaceti letech více Američanů bylo pro-život a proti potratům než předtím, aby se počet zbraní vlastněnými Američany zdvojnásobil a více Američanů se stalo stoupenci práva vlastnit zbraně než předtím (a přitom nastal výrazný pokles zločinnosti), a aby zároveň počet stoupenců homosexuálních „manželství“ dramaticky stoupl, to nikdy tehdy nepovažoval za možné. Ale přesně to se stalo.
Za poslední rok v Americe totálně kolabuje opozice proti „právu“ (privilegiu) homosexuálů uzavírat „manželství“ – a přitom procento stoupenců práva nenarozených dětí na život či individuálního práva držet a nosit palné zbraně je větší než předtím. Jak to vysvětlit?
Striktně logicky vzato je to nevysvětlitelné. Méně logicky vzato to vysvětlitelné je: fascinací rovností a přesvědčením, že to nepřinese žádné nevinné oběti.
Počet a procento stoupenců práva na život malých nenarozených dětí jsou dané přesvědčením, že jeho opak vede k nevinným obětem, zabitým dětem. Právo na zbraně je právem nevinných na sebeobranu, jeho opak vede k zabíjení nevinných zločinci. Ale co zlého způsobí, když dvě osoby (stejného pohlaví), které se mají rády, uzavřou sňatek? Jak nám tím ublíží? Na první pohled nijak.
A pak myšlenka rovnosti: z hlediska liberalismu (liberálního státu) jsme si všichni občané rovni. A když dva občané A a B (muž a žena) či C a D (žena a muž) mohou uzavřít manželství, proč by z hlediska liberálního státu nemohli uzavřít manželství i občané E a F (muž a muž) či G a H (žena a žena)? Přece z hlediska státu jsou si všichni občan A, B, C, D, E, F, G, H, …X, Y, Z rovni!
Ano, to platí, ale jen potud, dokud platí předpoklady dogmatického pohlavního rovnostářství, totiž že muži a ženy jsou vzájemně zaměnitelní a neexistují mezi nimi objektivní podstatné rozdíly; a pokud se zaměřujeme pouze na dospělé jedince, jejich práva a „práva“, leč nikoli na děti a jejich dobro.
Pokud bychom naopak uznali podstatné rozdíly mezi muži a ženami, a měli na zřeteli nikoli primárně „práva“ (ve skutečnosti ješitnosti) dospělých, nýbrž dobro dětí, okamžitě bychom viděli, že soužití dvou osob stejného pohlaví a manželská rodina dvou osob opačného pohlaví – a jejich vlastní, biologické děti – jsou jako nebe a dudy; dvě formy soužití mající jen málo společného. A tudíž pak pro stát nedává smysl stejným způsobem privilegovat obě – neboť tady vskutku nemluvíme o právech, nýbrž o privilegiích – stejným (rovným) způsobem.
Pokud se manželství rozvolní natolik, že z definice „soužití dvou osob opačného pohlaví…“ se vyjme omezení „opačného pohlaví“, proč by se z ní ve stejné rovnostářské logice nemělo vyjmout i omezení „dvou osob“? Když A a B chtějí manželství, a pak E a F chtějí manželství a pak i I a J a K a L a M a N a O a P a Q chtějí společné kolektivní manželství, jak jim rovnostářský stát může to „právo“ upřít?
Nasnadě je pak otázka, proč by stát měl vůbec manželství vytvářet, či uznávat či udělovat. Je-li moderní liberální stát pod vlivem rovnostářské (sexuálně a pohlavně rovnostářské) ideologie ochoten „redefinovat“ manželství až k absurdizaci a destrukci této odvěké instituce, je nejvyšší čas pravomoc vůbec se vyjadřovat k otázkám manželství státu odebrat.
Oddělit stát a manželství. Ponechat manželství jako instituci náboženskou či přirozeně-smluvní. A znemožnit státu do ní jakkoli kafrat. Když už stát není ochoten manželství – skutečné manželství – smysluplně podporovat, ale jej „redefinuje“, devalvuje a konceptuálně rozbíjí, tak ať je raději nepodporuje vůbec, ale taky ať mu neškodí.
Abychom jednoho dne nedospěli do stavu, že když si jako občan R pod manželstvím představuji svůj vztah se svým psem, kočkou, gibbonem či hrabošem polním, tak právě a jenom proto, že si to tak subjektivně přeji, stát se bude cítit povinen mi tento stav veřejně prohlásit, uznat a garantovat coby manželství…
Tož, tak to ne.
Když už není ochoten pomáhat, ať alespoň neškodí.
Vyšlo na konzervativnilisty.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Názory, ParlamentniListy.cz
