Nedává smysl, aby dva lidé, kteří mají např. ve třech nejdůležitějších politických otázkách doby názory opačné, byli ještě stále považováni za pravici. Co je tedy pravice? Uvedu tři její charakteristiky, tři dělení na pravici, jak se historicky ustavila. Každé z nich je legitimní, leč jsou na sobě do určité míry nezávislé.

Tři kořeny

Historicky první charakteristikou pravice je hodnotový konservatismus - či, chcete-li, morální absolutismus nebo taky filosofický realismus. Přesvědčení, že určité hodnoty jsou objektivně správné a poznatelné rozumem, nebo vírou, nebo obsaženy v tradici Západní civilizace. Zdroji tohoto přesvědčení jsou Atény (poznání pravdy rozumem), Jeruzalém (poznání pravdy vírou), či Beaconsfield (pravda je obsažena v tradici Západní civilizace; Beaconsfield proto, že tam dlel Edmund Burke, nejvíce elokventní mluvčí tohoto postoje).

Opakem, tedy levicí, je pak hodnotový relativismus, morální libertinismus, filosofický nominalismus, v extrémní formě až politický a společenský nihilismus. Tuto pozici zastávají a tedy levicí jsou ti, kdo tvrdí, že mravní pravda není objektivní a závazná pro jednotlivce i společnost, nýbrž je jen subjektivní a daná vůlí (tj. svévolí) - ať již jednotlivce (liberalismus), pracujícího lidu (socialismus), národa (nacionalismus), Strany (komunismus), Vůdce (fašismus, nacismus), či vykladačů vůle Alláhovy (islamismus).

Historicky druhá charakteristika pra-vice je založena na obhajobě vlastnických práv a instituce soukromého vlastnictví - a co je důležité, taky volné disponibility s ním ze strany jeho vlastníků. V tomto smyslu je krajní pravicí klasický liberalismus a v jeho rámci Rakouská ekonomická škola; trochu nalevo od ní jsou ostatní školy a proudy liberalismu; ještě více nalevo, leč stále ještě na pravici je konservatismus; nalevo od středu pak jsou korporativismus a koncepce stavovského státu; ještě více vlevo jsou fašismus, socialismus, nacismus; a úplně nalevo je komunismus, tj. úplné popření práva na soukromé vlastnictví.