Za vytvoření zóny nestability, občanské války, bojů a všech mrtvých na východní Ukrajině je odpovědný Putin.  

To samozřejmě životy těm téměř třem stovkám mrtvých na palubě letadla nevrátí. Stejně jako ani žádná naše slova pobouření či rozhořčení; nebo slova lítosti nad jejich ztrátou či útěchy vůči jejich příbuzným a rodinám. Ty životy mrtvým už nikdy nikdo a nic nevrátí.  

Takže otázkou namístě je, co dál, co dělat teď. Celá situace jako šok může paradoxně Putina přimět k ukončení války a rozeštvávání Ukrajiny – může se veřejně distancovat od separatistů, o kterých bude tvrdit, že se „vymkli kontrole“, ukončí jim podporu a situace na východní Ukrajině se uklidní.  

Udělá to ale Putin sám od sebe? Je ztráta tří stovek lidských životů něčím, co starého čekistu vyvede z míry? Jaksi o tom pochybuji.  

Takže nasnadě je úvaha o patřičné reakci Západu. Tady už nejde jen o boje a mrtvé na „vzdálené“ Ukrajině; tady jde o to, že byli zavražděni – v „bezpečí“ civilního letadla v „bezpečné“ letové výšce v mezinárodně uznávaném leteckém koridoru – občané západní, dokonce jejich stovky.  

Můžou se nyní západní státníci tvářit, že se jich to netýká? A neudělat zase nic? Pokud ano, ztratí jakoukoli věrohodnost a respekt, stanou se naprosto směšnými – a ano, řekněme to otevřeně, podkopou svou legitimitu vládnout. Vyvstane otázka o legitimitě současných západních vlád.  

Jinými slovy, pokud Putin nyní nehodí pušku do žita či ručník do ringu sám od sebe a nepřestane podporovat východo-ukrajinské separatisty, měl by ho k tomu přimět Západ.  

Samozřejmě, v rámci efektivity je lepší nejdřív nepoužívat okázalá gesta ale jednat, vyjednávat v zákulisí, aby Putin nebyl veřejně pokořen a aby se dohody o ukončení ruského angažmá na Ukrajině dosáhlo a situace se tam uklidnila. Ta se uklidní jedině a právě tehdy, když si to bude přát Putin.  

A pokud si to přát nebude? Pak bude čas pro sankce vůči Rusům vskutku ochromující.  

Řádění Ruskem podporovaných separatistů na východě Ukrajiny už totiž není jen ukrajinsko-ruskou záležitostí, ale týká se i Západu a celého světa. A životů stovek jejich občanů.  

V dané situaci nás snad může melancholicky a tragikomicky „těšit“ jen jediné - ten „pokrok“ za posledních třicet let: na rozdíl od září 1983, když Sověti sestřelili u Sachalinu jihokorejské letadlo linky KAL 007, proruští separatisté na východní Ukrajině se letos alespoň cynicky nechvástali, že:  

„Narušitel byl zastaven…“  

Ale tento „pokrok“ je málo. Evropa a Západ musejí žádat víc. A to: ukončení ruské podpory separatistům a ukončení bojů na východní Ukrajině. Cokoli méně by nebylo dost.