Takové jsem od něj očekával. Stručně řečeno, u poloviny z nich si říkám, že jsou trefným pojmenováním mnohých nešvarů naši polistopadové společnosti a politiky, u té druhé poloviny si kladu otázku, jak se jejich autor může tak moc a tak flagrantně mýlit – a některé věci nechápat.

Kde souhlasím

Takže, v názorech Václava Žáka oceňuji jeho důraz na instituce, budování institucí coby dlouhodobě nezbytnou a účinnou cestu k transformaci směrem k demokratickému právnímu státu. Rovněž jeho kritika korupce, praktikované mnohými na pravici, ale i v sociální demokracii, jejich ochota přisát se na cecky, z nichž tekly veřejné finance – například na úrovni krajů, ale nejen – je trefná a na místě. V neposlední řadě má Žák pravdu, že ani Dubček, ani Komárek nepředstavovali po listopadu 1989 vhodnou alternativu pro transformaci naši země.

Jako příklad vhodné koncepce uvádí tu od ministra české vlády Vrby v letech 1990-92 – kterou reprezentovalo Občanské hnutí. Příkladem jejího úspěchu byla privatizace Škoda Mladá Boleslav do rukou Volkswagen group.