Jednou jsem absolvoval diskuzi s pražským advokátem bez polemiky o terminologii, říkal mi hluchoněmý či neslyšící, ptal jsem se „kdo, já“? Ten se usmál nad otázkou, že kdysi v dětském věku četl oblíbené Čapkovy povídky „Měl jsem psa a kočku“. Asi tu změnu názorů zapříčinila jeho právnická praxe, více než pětadvacetiletá. Záhy vstal, otočil se a vzal tlusté knihy paragrafů, které vycházely s terminologií „hluchoněmý“. Měl by je snad spálit všechny?

Dále jsem si vzpomněl, kdy že již zesnulá Ing. Hrdá nesouhlasila se slovem handicap, což je moderní slovo používané v médiích, také ve sportu a v sociální oblasti. Právě teď hovoříme v médiích o svobodě slova a nebezpečí diskriminace českých občanů s postižením. Ten leták ombudsmana je správným krokem, mění chápání také českých médií?