Zato u Prahy, přesněji u Berounky, tam žiji v mini pronajatém bytě, ani terasa to nezachrání. A bez zahrady. Okolí je krásné, k řece kousek a skála kazínská to nekazí, ba právě naopak. Výhledy božské, řeka čaruje, jak říkal kterýs to klasik. Právě díky moravské zahradě a požehnané hojnosti plodů a prostě, kdo máte velký dům s ještě větší zahradou víte, že je to práce jak na kostele, pendluji často mezi Prahou a Brnem. Což znamená jedno a jediné. D1.

Všichni o tom vědí. Ti, kteří po ní často jezdí, by raději zapomněli. Protože to dokáže být noční můra. Většinou zažívaná za jasného vědomí a za bílého dne. Kilometry a kilometry porůznu rozkopané, zúžené, kde vidíte více nečinných strojů než pracujících lidí.

Před několika lety jsem byl v Polsku. Stovky kilometrů na východ. Po krásných nových dálnicích. Prý je postavili během několika málo let. Pomohly peníze z EU. Ale my jsme také v EU, že. A čerpali jsme a čerpáme. Otázka ovšem je na co a do čích kapes. Polsko a polské výrobky jsou zde často brány s despektem jako symbol nízké kvality. Ale běžte se tam podívat. Tedy jeďte. Mají fungující dálnice a v obchodech leckdy lepší jídlo. A my jsme ti, kteří od nich dováží dreky, protože jsou levné. A ti, kteří nejsou schopni ani za x let dát do pořádku hlavní dopravní tepnu svého státu, spojení Čech s Moravou.