Vnímáme, že Česká republika má neblahé zkušenosti s „pozvanými“ armádami. Když vjely v březnu 1938 německé vojenské kolony do Čech, demonstrovat zde svoji sílu, loajalitu a podřízenost Čechů, celý západní svět tomu tleskal a v českém pohraničí se šikovaly zástupy některých našich spoluobčanů a chtěli se přijít podívat na tu „ krásu“ vojenského pancíře. Pro většinu Čechů to byl ale ponižující vojenský vpád a ztráta suverenity a řadu našich vlastenců to vyburcovalo k přechodu do ilegality, odkud vedli domácí či zahraniční odboj. Československý odboj byl jedním z nejmasovějších odbojů v rámci Evropy. Pak se psal rok 1968 a v rámci vojenského paktu Varšavská smlouva, na pozvání úzké skupiny politiků, vjela do Československa „spřátelená“ armáda několika sousedních zemí…., aby vyjádřila loajalitu a pokoru mocnějšímu sousedovi a jeho spojencům. Dnes se píše rok 2015 a dle mluvčího americké armády v Evropě Craiga Childse  jde o „viditelnou demonstraci amerického závazku vůči spojencům v NATO a ukázku schopnosti NATO pružně přesouvat vojenské jednotky přes hranice spojenců v úzké spolupráci s nimi".

Z hlediska mezinárodního práva a našich spojeneckých závazků vůči NATO, jehož jsme členem, je vše v pořádku. Demokraticky jsme si zvolili politickou reprezentaci, která nás v roce 1999 dovedla do této Severoatlantické aliance. Prezident Havel prohlásil, že referendum o vstupu je nesmysl… Čili nebylo využito prvku přímé demokracie, …vůle lidu nebyla na pořadu dne. Mnohokrát, nám Čechům, bylo naší politickou reprezentací namlouváno, že jsme malí, že vždy budeme potřebovat někoho mocnějšího, který nás skryje pod svá křídla…Vždyť i v 17 století ujišťování Fridricha Falckého českým stavům, že nás podpoří západní protestanský svět proti katolickým armádám, nakonec vedlo k selhání a drtivé porážce na Bílé hoře a 400 rakouské nadvládě. Možná právě tehdy začalo české prokletí ohýbat záda a podbízet se mocnostem.

Na celé věci je pikantní, že se američtí politologové podivují nad horlivostí, s jakou národ ve středu Evropy odsouhlasí průjezd obrněné kolony mající za cíl demonstraci síly navenek. Jsou to právě vzdělaní jednotlivci, ať již v USA či v Evropě, kteří poukazují na to, že úhelným kamenem současných turbulencí je geopolitika a mezinárodní vztahy. Zdá se, že ožívají geopolitické koncepce  Halforda J. Mackindera a Alfreda Thayera Mahana, prolínají se, a dochází k zaškrcování surovinově bohatého Heartlandu. 29. března až 1. dubna vjedou do Čech americké osmnáctitunové obrněné transportéry Stryker,.. ze tří směrů. O klasické cvičení zřejmě nejde, neboť se tyto supertěžcí obrněnci převáží na cvičení spíše po železnici, neveřejně a v nočních hodinách, tak aby nedošlo k narušení chodu států a předešlo se případným bezpečnostním rizikům. Toto je něco zcela jiného. Dle určitých markantů nese tato akce prvky neokolonizačních velmocenských praktik 20. století a zcela zásadně nepatří do 21. století. Mezinárodní společenství by měla budovat mír a spolupráci, ne strach a válku! Tušíme, že k tomuto dochází, prostřednictvím znovuoživení principů studené války, jejíž jedním ozubeným kolečkem se, obáváme, hodlá naše republika stát.