Každý člověk, který věří, se upíná k Bohu a prosí, touží po záchraně. V křesťanském náboženství, které klade svůj důraz na Ježíše Krista je právě on základem spásy, záchrany člověka. To co činí církev křesťanskou je to, že svou vírou, svým učením, teologií je v jednotě se základními vyznáními víry tak jak se postupně tvořily v dějinném počátku církve a prvních koncilů. Zejména se jedná o Apoštolské vyznání víry, Nicejsko-cařihradské vyznání víry a Athanasiovo vyznání víry a chalcedonské vyznání. Ve všech těchto pravidlech je jasně řečeno, že Ježíš Kristus je Boží syn, který byl počat z Ducha svatého a narodil se z Marie Panny. Tedy se v něm dokonale snoubí božství, neboť je Synem Hospodina a lidství, neboť je synem Marie. Jen taková osobnost mohla přinést spásu – záchranu celému lidstvu, neboť je to pravý Bůh a pravý člověk. Na konci svého působení zde na zemi byl zajat, mučen a popraven na kříži. Třetího dne byl vzkříšen z mrtvých, což byl důkaz Jeho božského původu a potvrzení, že Jeho smrt na kříži nebyla marná, ale stal se zástupnou obětí za naše hříchy. Toto učení se nazývá christologie a je základní a společné pro všechny křesťanské církve. Zároveň lze podotknout, že církve, které ve svém učení nedeklarují tyto teze, jsou považovány za nekřesťanské, nebo za jakési společenství na pokraji či mimo křesťanství, heretické, kacířské, bludné.
Křesťanská církev se v dějinách rozdělila na mnoho různých společenství. Pokud se jednalo-li se o společenství – církve, patřící do rodiny křesťanských církví, spojovala je vždy víra v Boží původ Ježíše Krista, jeho ukřižování a vzkříšení, společnou.
Po I. světové válce se vznikem republiky se z katolické církve vydělila Církev československá, která se měla stát národní katolickou církví vycházející zároveň z tradic cyrilometodějské a české reformace. V počátku mnozí měli z této církve blízko k pravoslavné církvi, proto je na mnoha kostelech a sborech tříbřevnový pravoslavný kříž. Později se uchýlila církev k liberalizmu a opouštěla postupně základní principy křesťanského učení a tak se dostávala do rozporu sama se sebou.
Velice dobře je tento vnitřní rozpor prezentován na rozporu v liturgické praxi, neboť liturgie – bohoslužba podle Dr. Karla Farského, je trojiční, je zde zachován důraz na svatou Trojici Boží, Boha Otce, Boha Syna – Ježíše Krista a Boha Ducha – Ducha svatého. Zároveň však ve svém oficiálním učení - Základech víry, božství Ježíše Krista popírá. Tento text je velice vzdálen víře prostých členů.
Výše uvedený fakt je možné dokladovat na jednotlivých pravidlech Základů víry v šestém oddíle, který se nazývá: „Kristův lidský původ (Kristova dějinná existence)“

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Názory, ParlamentniListy.cz