Tímto zásahem nejen ÚOOZ přestoupila únosné omezení základních lidských práv, ale i znevážila a zhanobila místo, které je pro pražské věřící muslimy posvátné.

Nechci v tomto článku se zastávat islámu a nějak ho obhajovat. Nechci se také zabývat tím, co se děje v některých islámských zemích. Kdo mě zná, ví, že jsem toho dalek. Mám, ale potřebu se zastat principu platného práva, zvláště základním právům každého občana.

Základní zákonné normy našeho státu je Ústava ČR, jejíž nedílnou součástí je Listina základních práv a svobod. K náboženským právům tato listina uvádí v čl. 15 odst.  1: „Svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání je zaručena. Každý má právo změnit své náboženství nebo víru anebo být bez náboženského vyznání.“ Dále pak čl. 16 odst. 1: „Každý má právo svobodně projevovat své náboženství nebo víru buď sám nebo společně s jinými, soukromě nebo veřejně, bohoslužbou, vyučováním, náboženskými úkony nebo zachováváním obřadu. Odst. (2) Církve a náboženské společnosti spravují své záležitosti, zejména ustavují své orgány, ustanovují své duchovní a zřizují řeholní a jiné církevní instituce nezávisle na státních orgánech. Odst. (4) Výkon těchto práv může být omezen zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu veřejné bezpečnosti a pořádku, zdraví a mravnosti nebo práv a svobod druhých.“