Sice menšinový podíl, ale přesto prodává. Jak si jistě někteří čtenářové mých článků všimli, považuji demenci českého národa (a prosím každého jednotlivce, aby to vztáhl především osobně na sebe) za patologickou a nevratnou. Na jedné straně stojí neschopní hlupáci, co si nechají kálet na hlavu i v nejmalichernějších záležitostech, a na druhé straně stojí naprosto stejní tupci akorát s bezbřehou drzostí a fixní ideou, že oni jsou ti vyvolení, co mají hlupcům vládnout. Pak se není čemu divit, že první část jen skřípe zuby, ale nic nedělá, protože je dílem tupá a dílem zbabělá. O to lépe se těm druhým hlupcům vládne a každou sviňárnou, co jim projde, se utvrzují ve dvou bodech:
- že jim projde všechno
- že to vlastně dělají dobře
Podívejme se tedy na předmět zblízka. První, co mne jako soukromníka a člověka, který je zvyklý hospodařit jen a pouze s tím, co vydělal, napadne, je, PROČ PRODÁVÁM PODNIK? Proč já osobně bych prodával podnik? Mohu nalézt několik důvodů, ale určitě jich není nekonečná řada. Zkusím si je v duchu vyjmenovat:
- Nebaví mne to
- Už se tomu nechci věnovat (třeba jsem starý)
- Někdo mi nabídl cenu, která převáží moji zálibu v daném podniku
- Nemohu se tomu věnovat, protože mám spoustu jiných aktivit a ty by trpěly rozmělněním mé pozornosti
- Nevynáší to tolik, kolik tomu věnuji pozornosti
- Musím to dotovat
- Nemám už žádné jiné zdroje
- Ať mi někdo dá alespoň něco, abych měl co do huby
Nic dalšího mne nenapadá. Když si vezmu první čtyři body, nemohou se týkat státu. Prostě proto, že je to majetek nás všech a instituce, jako je stát, je zřízena právě proto, aby se starala o majetek, který jednotlivec není schopen nejen z těchto čtyř důvodů spravovat. Prostě body 1-4 jsou pro stát irelevantní, tedy míjí se v principech.
Podívejme se nyní na body 5-8. Pokud při správě státního majetku něco nevynáší tolik, kolik by to vynášet mělo, je zjevně chyba na straně správce. Buď se dané problematice nevěnuje dostatečně intenzivně, nebo dostatečně fundovaně. Pokud o nákup STÁTNÍCH aerolinek mají zájem AEROLINKY JINÉHO STÁTU, tak v čem je rozdíl? Oba jsou státní podniky. Zřejmě v tom druhém státě mají buď lepší piloty, stevardky, nebo manažery. Asi první krok je nahradit ty horší někým lepším tak, aby TO VYNÁŠELO. Zřejmě někdo tuto věc neudělal. Pak je třeba jej vyhodit.
Bod šest je jen zesílením bodu pět, ale o to víc bych měl hledat konkrétního viníka a tuto žábu na prameni co nejrychleji nahradit. Že by nám nedošlo, že někdo má aerolinky v rezortu? Nebo někoho kryjeme a nějaký náš kamarádíček z mokré čtvrti měl za bukem slušný a suprově placený flek? I tak by měl nést někdo, kdo jej tam dosadil, osobní zodpovědnost.
Dostávám se k bodu sedm. Pokud nemám naprosto žádné zdroje příjmu a snažím se tedy naplnit rozpočet čímkoliv, co prodám, měl bych si jako stát položit otázku, CO BUDE DÁL, až všechno prodám? Začnu prodávat občany do otroctví? Pozemky sousedním státům? Takto jednoduché otázky ale nenapadnou ani politiky, ani tebe, ty tupý národe! Pokud by tě (a neomlouvám se, že ti, národe, tykám, hlupákům se vykat nemá) totiž tyto otázky napadly, proč je nepoložíš svým poslancům, kteří tam za tebe sedí a měli by hloupou vládu kontrolovat? Proč nevezmeš vidle a nevyházíš ten Augiášův chlév plný smradlavého trusu? Že ti po tom nic není? Pak ale neplakej, až pojedeš s okovy na rukou kosit cukrovou třtinu do Zambezi. Pokud dovolujeme vládě, aby díry v rozpočtu látala prodejem podniků, které vydělávat mohou, ale které ona neumí vést a řídit, pak si nic jiného nezasloužíme.
Bod osm snad v případě státu nepřichází do úvahy. Tak zle tu nikomu není.
Ale zapomněl jsem na devátý bod, který samozřejmě soukromníka nenapadne, protože vždy pracuje se svým majetkem. S tím, co vydobyl a co je jeho. Takže žádného soukromníka nenapadne prodat SVŮJ majetek za nižší cenu, když mu někdo šoupne něco do kapsy. Představte si to: Hele, majiteli, já ti dám šábes dejme tomu 10% ze slevy, když mi to prodáš levněji. Každý soukromník by na tuhle nabídku šokovaně seděl nebo by tomu, co to nabídl, rozbil hubu rovnou. V hlavě by mu totiž prolétlo: Tak já ti dám slevu 10% ze 100%, čímž dostanu jen 90% za to, že ty mi šoupneš 10% ze slevy tedy 1% z celku? Zbláznil se? Namísto 100% dostanu jen 91%, a proč?
Jenže takhle státní úředník neuvažuje. Tam je tento výpočet následující:
Tak já ti dám slevu 10% a ty mi z ní vrátíš 10%, tedy 1%. Když to neudělám, stát dostane 100% a já nic. Hm, proč bych to dělal, že? Takže když to chceš, já ti to dám za větší slevu, protože dostanu 10% třeba z 30% slevy a tím vydělám ne 1%, ale 3%. A k čemu budou nějaké aerolinie? Stačí, že si na nich vydělali všichni zkrachovalí ministři obrany, a pitomý národ ať žere zelené a nikam nelétá. Stejně na to nemá. A co je komu po těch pitomečcích, co si nechají všechno líbit? Jen ať ryjou držkou v zemi, stejně si nic jiného nezaslouží.
A k té poslední větě se i já plně připojuji. Nic jiného si nezasloužíme, když tohle všechno tolerujeme. Takže vzhůru k prodejům Budvaru, ČEZu, ať dopadnou stejně jako Tesly, chemičky a cukrovary.
Rostislav Senjuk, předseda Strany soukromníků České republiky
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Názory, ParlamentniListy.cz
