Rudolf Kardoš: Rozpačitost svobody

16.11.2014 11:21

V listopadových dnech roku 1989 dostali obyvatelé této země nečekaný a vzácný vánoční dárek. Po půl století dvou totalitních režimů byli obdařeni svobodou. Pro dnešní mladé lidi je svoboda neviditelná, neuchopitelná a všudypřítomná. Naopak pro ty, které totalitní režimy pronásledovaly, je vzácná a křehká.

Rudolf Kardoš: Rozpačitost svobody
Foto: Hans Štembera
Popisek: Památník 17. listopadu na Národní třídě

Přijetí svobody znamená ale také přijetí odpovědnosti. Nejenom odpovědnosti za sebe sama nebo své blízké, ale i odpovědnosti k zemi, ve které žijeme. Lidé dnes velmi často volají po jistotách, ale ty svoboda nikdy přinést nemohla. Naopak, přinesla každému z nás možnost. Nejde jen o to svobodně cestovat, ale pro nás studenty je to hlavně rovný přístup ke vzdělání, k informacím a možnost uplatnění se.

Jak už to s vánočními dárky bývá, byl rychle rozbalen a vyzkoušen všemi, kteří stáli pod rozsvíceným stromem. Od 17. listopadu ubíhá v následujících dnech čtvrt století. Vyrostla nová generace, která již nezažila mráz totalitního režimu, ale pořád jsme byli latentně vychováváni k tomu, abychom se veřejného života v mnohém neúčastnili.

Někdy je nám vytýkáno, že si svobody nevážíme a bereme ji jako samozřejmost. Je pravda, že jsme v ní vyrostli a je neoddělitelnou součástí našeho pohledu na svět, proto bychom si měli připomínat, že svoboda není samozřejmostí. Nelze ji koupit, nelze ji vlastnit, ale lze ji žít, a pokud ji žít nebudeme, budeme opět jen přežívat.

Pro někoho byl tento dárek příliš velký, pro jiného přišel brzy, někdo jej nechtěl. Mnohdy si lidé spletli svobodu s volností, což je velmi nebezpečné. Svoboda neznamená volnost, ale přijímání odpovědnosti. Přijetí svobody v listopadových dnech znamená přijetí každodenního imperativu pro každého z nás.

Každý den každý z nás těmi nejdrobnějšími skutky rozvrhuje své pojetí života, zda se rozhodne žít či přežívat. Sami si vytváříme svůj prostor pro žití, není nám nikým implantován a určen v minimálně pětiletém předstihu.

Záleží jen na nás, zda budeme své děti vychovávat k přežívání, nebo k naplnění vlastního života. Před čtvrt stoletím se za svobodný projev zavíralo do kriminálů, dnes máme díky nevelké skupině studentů a disidentů možnost žít, tak ji využijme! 

Autor je student 1. ročníku magisterského studia, obor: učitelství historie a společenských věd, Filozofická fakulta, Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, Ústí nad Labem. 

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: rozhlas.cz

Jak chcete přimět ANO znovu jednat o důchodech?

Váš záměr byl dobrý, ale evidentně se nepovedl. Myslíte, že jste se tedy jako moderátor osvědčil? A nemáte pocit, že je tu mezi vládou a opozicí až příliš hluboká propast, která se bohužel pro nás čím dál víc prohlubuje a vlastně je to vidět i ve společnosti, která je rozdělená.

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Zbyněk Fiala: Česká věda potřebuje reformu jako prase drbání

10:14 Zbyněk Fiala: Česká věda potřebuje reformu jako prase drbání

O směřování univerzit rozhodují pouze zaměstnanci a studenti v akademických senátech, nikoliv správn…