Obracejí se především proti vládám a pak také bankám a celému finančnímu sektoru. I když samozřejmě nelze souhlasit s jakýmikoli projevy násilí, k nimž ovšem bohužel stále více dochází, měli bychom se realisticky zamyslet nad tím, v čem mají protestující pravdu nebo, lépe řečeno, kus pravdy.
Banky jsou nezbytnou součástí našeho světa a finanční trhy jsou významnými aktéry nejen hospodářského, ale i politického světa. Na druhou stranu se nemohou pasovat do role rozhodčích nebo těch, kdo o všem rozhodují. Stále více států a vlád si dnes uvědomuje, že nemohou současně na jedné straně čelit hněvu obyvatel a na druhé straně diktátu finančních trhů a hlavně bank. Musí se rozhodnout, na kterou stranu se spíše přikloní a stanovit si jasné priority. Jedna z možností je uvědomění si, že dobře fungující finanční trhy jsou pilířem našeho světa, ale jde o to, jak si budeme definovat termín dobře. Jeden z otců zakladatelů Spojených států amerických Thomas Jefferson psal o tom, že svět velkých bank a velkých financí bude sídlem zkažených mravů a nezodpovědného chování. Jeho varování se naplnila.
Celá dnešní krize souvisí s pádem jedné největších světových bank Lehmann Brothers a následně desítek a možná stovek dalších bank v Americe nebo v Evropě. Mnohým z nich muselo být pomoženo z peněz daňových poplatníků, mimo jiné také proto, aby se zachránily jejich úspory. Každý normální člověk by proto očekával, že si banky uvědomí základní situaci, že totiž jedou na stejné lodi jako vlády a hlavně občané jejich zemí. Že by tedy měly cítit obrovskou odpovědnost a chovat se přiměřeně a rozumně vzhledem k situaci, která nastala. To znamená krizi, která zasáhla téměř všechna odvětví života.
Jenže tady měl Thomas Jefferson také pravdu, že mnozí lidé velkých financí jsou úplně odtrženi od normálního života lidí a dodávám, že jsou to často zcela regulérní psychopati. Jak jinak si vysvětlit, že po všem, co jsme zažili v dosavadních měsících a možná už několika letech, si americká banka JP Morgan dovolila na základě nezodpovědných spekulací ztratit dvě miliardy dolarů. Jsem toho názoru, že by měl přijít tvrdý trest ze strany americké vlády a následně by konečně měla být přijata další opatření pro regulaci bank a finančních trhů. Jedním z nich je navrhovaná daň na finanční operace, která by mohla přivést manažery a vlastníky bank k opatrnosti a odpovědnosti. Další je navýšení kapitálového vybavení bank atd.
To vše by ale byly pouze průvodní jevy. Hlavní směr nápravy by se měl zaměřit na změnu filozofie našeho vnímání společnosti. Sociální systémy by měly být chápány ne jako ekonomický balast, ale jako nezbytná součást celkového fungování ekonomiky. Primitivové ve vládách mnoha zemí, včetně té české, vidí sociální systém jen jako cvičiště škrtání výdajů. Ve skutečnosti jsou sociální systémy mimo jiné rezervoárem tisíců pracovních míst. Tvoří se zde hodnoty, mimo jiné taková, která už bývá považována za relikt minulých dob, a to je důstojnost lidského života. O ní se už nestará téměř nikdo, katolickou církví počínaje a ministry financí konče. Například pražského kardinála Duku můžeme vidět na kdejaké mediálně atraktivní akci, ale na návštěvě domova důchodců nebo vývařovny pro bezdomovce jsem ho ještě neviděl.
Měli bychom proto také více vnímat jednu zdánlivě nedůležitou stránku protestů proti politice mnohých evropských vlád v dnešní krizi, a tou je protest proti ztrátě důstojnosti lidského života, která vzniká například v souvislosti se stále rostoucí nezaměstnaností mladých lidí ve velkých částech Evropy. Nebo se stále snadnější vypověditelností lidí z práce, které se roztomile říká větší pružnost na trhu práce. Vzniká také tím, že je stále více lidí nuceno pracovat bez řádných pracovních smluv, bez pojištění, v podstatě jako nádeníci, což je odvozeno od označení práce za mzdu na den. Měníme se ve společnost nádeníků a málokomu to vadí.
V Německu se v mnoha odvětvích pracuje za dohodnuté tarifní mzdy a u nás stále více lidí ani neví, kolik bude brát v příští výplatě. Říká se, že je možné brát jenom tolik, na kolik máme. I kdybychom přijali tento zdánlivě srozumitelný, ve skutečnosti ryze ideologický argument, měli bychom se ptát, proč si může někdo beztrestně osvojovat desítky milionů a druhému se takříkajíc přepočítávají nudle v polévce.
Možná, že už nikomu nic neříká důstojnost lidského života, ale že aby pro nikoho neznamenalo nic ani slovo spravedlnost? To bychom se dostali opravdu už hodně daleko ve svém morálním úpadku, ale naštěstí tomu tak není. I v české vládě se u některých jejích členů probouzejí zbytky svědomí, chystané škrty začínají trochu změkčovat a možná se i chystají trochu víc zdanit ty nejbohatší. Jedná se sice v zásadě o divadelní představení pod tlakem veřejnosti, ale alespoň se něco změní. A každá sebemenší změna v tzv. reformní politice vlády by byla změnou k lepšímu.
Lepší zprávy přicházejí i z Řecka. 17. června se tam budou konat nové volby, protože všechny pokusy o sestavení vlády ztroskotaly. Celá Evropa se dívá na Řecko s obavami a mnozí tradiční falešní prorokové, ať už z Prahy nebo Hamburku už opět předvídají, že Řecko opustí eurozónu a vrátí se ke své staré národní měně drachmě. Příčinou obav jsou v podstatě krajně levicové strany Syriza a Dimar, které odmítají pokračovat v úsporných opatřeních a odmítají také další pomoc Evropské unie. Jejich úspěch v posledních volbách ukázal, že tyto představy sdílí značná část řecké veřejnosti. Oproti tomu ztratily většinu dosavadní hlavní politické strany, sociálně-demokratický Pasok a konzervativní Nová demokracie, které se na úsporných opatřeních s Evropskou unií dohodly.
Jenže náhle se rodí možná velké překvapení. Krajně levicové strany rychle ztrácejí na přízni a je možné, že příští volby vyhraje Nová demokracie. Důvodem je náhle probuzený strach Řeků ze ztráty eura, a tím určité jistoty vazby na Evropskou unii, která ať na ní Řekové nadávají, jak chtějí, je jejich poslední záchranou před pádem do bídy a možná i před občanskou válkou. Ale i kdyby vyhráli konzervativci, museli by změnit a změkčit některá úsporná opatření a dát přednost záchraně obyvatel před záchranou některých bank. Protože, a to platí pro celou Evropu, ale i Spojené státy, nejsme tady pro banky, ale banky pro nás.
Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
