Tento náhlý obrat nebyl, jak se domnívají čeští komunisté, způsoben předvolební kampaní, ale snahou vypadat moderně, evropsky, být v trendu.

Doposud se tvrdilo, že česká vláda dělá stejné reformy jako všichni ostatní v Unii, ale to už nebylo nadále udržitelné. Jistá menší část české veřejnosti tomuto ideologickému mýtu sice stále věřila a věří a myslí si, že dosavadní reformy je třeba dotáhnout, aby se postupně projevily jejich blahodárné účinky. Ve většině společnosti však zjevně začal převažovat názor, že dosavadní vládní reformy poškozují vývoj české ekonomiky a vyvolávají zbytečné sociální napětí a konflikty.

Do celosvětové debaty se naposledy přihlásila Mezinárodní organizace práce (ILO). Je to organizace při OSN, která byla založena v dubnu 1919 na mírové konferenci ve Versailles a má dnes 183 členských států. K současné situaci v Evropě uvedla, že vlády by při svých úsporných programech měly dbát na to, aby vedly k podpoře růstu, což se ovšem zatím neděje.

Podle jednoho z ředitelů ILO jsou dosavadní úsporné programy vlád málo promyšlené a nevedou k žádoucím výsledkům. Hospodářský růst nadále stagnuje a počet nezaměstnaných stále roste. To zvyšuje riziko sociálních konfliktů, které mohou situaci ještě dále komplikovat. Toto nejsou názory lidí, kteří tradičně z levicových pozic kritizují vlády, ani těch, kteří často z různých důvodů protestují na ulicích měst téměř po celé Evropě, ale názory čím dál většího počtu vlivných ekonomů a politiků. To je debata o tom, že úsporná opatření mají zatím nanejvýš jen ten efekt, že si dotyčná vláda může půjčit levněji peníze na trhu. Což je samozřejmě důležité, aby se ještě více nezvyšovala dluhová služba státu.

Že ale při těchto úsporách další statisíce lidí přijdou o práci, statisíce musí do předčasného důchodu, protože už neseženou práci, a další velké počty začínají pracovat za stále menší mzdy, že začíná stagnovat, nebo dokonce klesat koupěschopnost obyvatel atd., se už jaksi do duševního obzoru mnohých našich vládních činitelů nevejde.