Od zavedení eura se tato politika nastrkávání peněz stala základní a nosnou. Za samovlády Bruselu se propadla politická a lidmi původně přijímaná integrace Evropy na samé dno. Místo integrace máme diktát neschopných úředníků doprovázený ekonomickým propadem celé unie. Rozdávání peněz z cizího bruselskými úředníky láká do EU ty největší vyčůránky představující cokoliv, jenom ne přínos. To ale není o žádné demokracii, to je o vydržovaných.

EU vydírá a nařizuje a to nemá se svobodným trhem nic společného. Je pozoruhodné, jak mnozí ekonomové v čase pandemie upozorňují, že všechny ty zákazy na drožďárny, mlékárny, ale i regulované počty sazenic vinné révy se ukazují jako nesmyslné a nemající ve svobodné společnosti žádné místo. Ještě včera ale této doktríně EU mnozí národní politici tleskali. Pro dotace si mohli ruce utlouci a demokracii přitom klidně pohřbívali. Dnes lidé poznali cenu svobodné volby. I Italové už odmítli ten podivný plán pomoci z eurovalu ESM, protože šlo jako obvykle jen o chyták, o další nekončící zadlužování.

EU neohrožují žádné dezinformace z Ruska či Číny, EU se ničí sama, protože se zpronevěřila plánu svých zakladatelů, a protože její politické uspořádání nemá s demokracií nic společného. Aby výkonná a zákonodárná moc byla svěřena do jednoho, navíc nevoleného, orgánu!? Tak jaký je zde potom rozdíl mezi německým předválečným dekretovým režimem? To aby se Charles Louis Montesquieu, zakladatel učení politického rozdělení moci na zákonodárnou, výkonnou a soudní, jenom divil. A protože politické uspořádání této pseudodemokracie EU nemá definici, vymyslel se název „sui generis“, tedy „svého druhu“. Politický paskvil svého druhu.