Hlavní principy připravovaného zákona spočívají ve stanovení požadavku na dosažení určených minimálních podílů nízkoemisních vozidel a vozidel s nulovými emisemi  ve veřejné  přepravě cestujících. To bude představovat zátěž především pro městské dopravy na jejich vozidla při volbě alternativního pohonu. Tedy vozidla na  plyn (LPG, CNG),  hybridní vozidla, plug-in hybridní vozidla, elektrická a případě  vodíková vozidla. Je nepochybné, že směrnice, resp. zákon požene ceny všech „čistých“ vozidel vzhůru, vysoko nad současný stav a kdo se tedy připraví včas může cenovému tlaku odolávat snadněji. Máme v ČR města kde komunální rady a dopravní podniky prozíravě již tyto kroky činí. Máme také jeden hrůzný příklad a tím je Praha.

Ačkoliv směrnice o čistých vozidlech umožňuje státu zahrnout mezi bezemisní vozidla i trolejbusy, v Praze i po několika letech je celý projekt jejich obnovy v plenkách a vedení Prahy s vedením DPP hovoří o hybridech zahraničních výrobců. Jejich přínos je ale výrazně nižší, přičemž cenové podmínky nijak zvýhodněné nejsou. Dodejme, že na rozdíl od Prahy mají ostatní velká města (konkrétně 13 měst) poměrně velké vozové parky trolejbusů, které modernizují a nasazují nové typy parciálních trolejbusů pro jejich větší operativnost.

Jak ukazuje rozbor, tak takový Pražský dopravní podnik při plánovaném evidenčním stavu celkem 1200 autobusů  v důsledku požadavků plynoucích z nové právní úpravy bude mít první nárůst investičních prostředků (na vozidla i infrastrukturu) o 1,32 mld. Kč ročně (v cenách roku 2018) a v druhé etapě od roku 2025 by pak roční potřeba investic měla vzrůst na cca 1,6 mld. Kč ročně.  K tomuto odhadu je třeba podotknout, že DPP nepředpokládá v budoucnosti nákup autobusů na CNG, ačkoliv jsou ze všech typů tzv. čistých vozidel kategorie M3 nejlevnější a máme i české výrobce, kteří by mohli do soutěže poslat své návrhy.