Pokud ekonomka Lipovská tvrdí, že Národní investiční plán je jen seznam údržbářských prací, pak je to nadsázka, neboť věcnou oporu to až tak nemá. Protože třetí a čtvrtý blok Temelína nestojí (tedy se nedá udržovat), a kilometry dálnic a vysokorychlostních tratí také nejsou postaveny. Takže ani tady nelze hovořit o údržbě. Že údržba tvoří nemalou část vládního plánu je ale logické. Nejsme zemí, kde se na zelené louce začne zítra stavět vše nové.

Plánované bilióny korun z NIP se možná utratí, možná nikoliv a je to stejná prognóza, jako ta, že v roce 2050 bude Evropská unie už jen zelená a krásná. Možná bude. Ale pokud se vrátí vlády zdravého rozumu, a to se také může stát za pět či deset let, rok 2050 bude vypadat jinak, než dnes ekofanatici požadují a silou si někde vynucují. Papír v roce 2020 snese vše a stejně tak to platí i pro vládní NIP. Co se z něj opravdu zrealizuje dnes vůbec nikdo netuší.