Den Vítačů

31.srpna 2015 si všichni Vítači migrantů mohou zapsat jako den svého vítězství. Tento den se ale stalo i něco jiného. Je to den, kdy hodnoty Evropské unie a to především prostor práva a svobody zahájily svůj strmý pád a pojem „Evropské hodnoty“ pomalu a jistě mizí ze všech zpravodajství, neboť se v kontextu poznání z nezvládnutí migrační vlny stal až nezaslouženě směšným.

Není a nikdy nebude žádnou hodnotou nucené osidlování evropských zemí cizími lidmi s tím, že původní obyvatelé je nejenže musí živit, ale ještě se díky nim vzdávat i svých tradičních hodnot života a svého platného práva. Takové pojetí pomoci migrantům připomíná spíše okupaci, než jakoukoliv pomoc komukoliv. A takový je výsledek merkelovské politiky, založený na aroganci moci, ekonomickém úspěchu Německa a navíc v kombinaci s nestoudnou hloupostí o tom, že nově příchozí zaručí v budoucnu Německu jeho další ekonomické úspěchy. Už i jinak k vládě servilní Spiegel připouští, že hlavní argument pro migraci, tedy získání vysoce kvalifikovaných pracovníků ze Sýrie a dalších zemí Blízkého východu, se neukázal jako reálný.

Politika lži a přetvářky

Ostrá kritika z Evropské unie a od Merkelové na adresu Maďarska, Makedonie a dalších států, které se v roce 2015 snažily dodržovat platné smlouvy, předpisy a zákony a zadržet až podivně dobře organizovanou vlnu migrantů ostře kontrastuje s textem v rakouském deníku Der Standard. Podle svědectví diplomatů, které Der Standard cituje chtěla „Merkelová v době, kdy si hrála na humanitární hrdinku dosáhnout stoprocentního uzavření hranic EU“. A byla ochotna za to zaplatit Turecku šest miliard euro. A o podobnou dohodu snažila delegace Evropské komise, leč s výrazně nižší cenovou nabídkou.