Jinak zakázka bez soutěže se prý prodražila, protože naše bezpečnostní služby musí cosi tajit a nebyl prý čas. Jestli této pohádce někdo uvěří, tak ať se podívá, kdo mu co sype do kávy. Slovensko snad nemělo tytéž požadavky svých služeb? Nepochybně ano. A stačilo na to pouhých 75 miliónů na totéž, za co Hořelica hodlá vyplatit 400 miliónů. Ministr dopravy Kremlík se s premiérem Babišem dohodli, že od smlouvy s firmou Asseco Central Europe stát odstupovat nebude. Při zrušení tendru by stát nejspíš musel platit neznámou výši smluvního penále.

Pokud někteří zapomněli, jak se stavěla dálnice D47, tak stát na návrh tehdejšího ministra Šimonovského zbytečně odstoupil od smlouvy a firma Housing & Construction (H&C) obdržela dvacet miliónů eur (v přepočtu 626 miliónů korun) jako kompenzaci za vypovězení smlouvy o dálnici D47 (viz). Zdá se, že „osvědčený scénář“ s pokutou funguje a vzorem všem budiž kauza obchodu s krevní plazmou, kdy Česko prohrálo soud s dodavatelem Diag Human o 14,5 miliardy (viz). Tenhle trik, jak podojit Český stát se zjevně úspěšně stále opakuje. Pamatujete na ozvučení jednání států EU v Praze? Jak Dánové,  předsedající po ČR Evropské unii za veškeré audiovizuální služby zaplatili v přepočtu maximálně 58 milionů korun? Tedy zhruba 9x méně, než firmě ProMoPro zaplatil bez veřejné soutěže (!) tehdejší vicepremiér pro evropské záležitosti Alexandr Vondra (viz). Cosi o čase jako důvod této následně kriminální zakázky padlo také… (viz)

Není to tak dávno, co mi ředitel americké IT firmy Acquia říkal, že se o zakázky v České republice vůbec neucházejí. A není to jen tím, že mají na starosti Mistrovství světa ve fotbale 2022 v Kataru. Podle něj nejde u nás o férové soutěže (o tom hovoří v EU už kde kdo) a výsledkem je to, že vítěz dodává za naprosto předražené ceny často průměrnou dodávku. Obvyklou výmluvou státu je čas nebo „tajné služby“. Obojí je směšné až trestuhodné. A doplácí na to každý občan.