Rudolf Mládek: Pražská bytová a předvolební hysterie

Tu jsou to orgány moci veřejné, které liknavě povolují nové výstavby, tu chamtiví developeři a kritický šleh obdržela i Česká národní banka, která si troufla upravit podmínky pro získání hypoték, čím údajně vytvořila podmínky jen pro vyvolené. Poslední hodnocení je z pera ekonoma Kovandy, který dokonce pokládá opatření ČNB za amorální a zdůvodňuje to mj. tvrzením, že díky tomu poroste u lichvářů trh černých půjček. Rozhodně se to předem vyloučit nedá.

Důrazně však připomeneme, že zrušení kategorií bytů v roce 2006 bylo chybou a dones ji nikdo nenapravil. Ještě ale důrazněji musíme připomenout pražským magistrátem absurdně nastavené parametry oslunění a hluku, které v Praze stavby bytů výrazně zdražují. U oslunění už začal magistrát změkčovat nastavená extrémní kritéria, ale zdaleka tím náprava chyb nekončí. Jenomže dnes všude vládnou opět stranické knížky, jako v padesátých letech minulého století a tak se funkčních a odborných řešení v blízké době jen tak nedočkáme. Největší starostí politiků v Praze je do jakého výboru a do jaké komunální firmy si sednou a nechají si za to posílat peníze. O odborné práci se už dlouho nikde nemluví.

Mladí světoví vlastníci

Stačí se jenom porozhlédnout, aby bylo jasné, kolik bytů si mladí lidé mohou koupit v Tokiu, New Yorku, Londýně, Paříži, Mnichově a v jiném podobném městě. I Praha opatří mezi tzv. Drahá města a ceny tomu odpovídají. Ale i největší kritici cen bytů v Praze přiznávají, že mimo Prahu ceny prudce klesají a v drtivé většině menších českých měst jsou i pro mladé lidi byty dostupné.

Kde tedy bydlí mladí lidé z Tokia, New Yorku, Londýna, Paříže, Mnichova a z jiných podobných měst? Samozřejmě v nájemných bytech a není jich procentuálně málo, jak si lze snadno z internetu ověřit. Představa, že by skladníci, prodavačky, začínající projektanti či nastupující bankovní úřednice měli být vlastníky nemovitosti v drahých městech bez jakékoliv jiné pomoci (např. peníze od rodičů, dědictví, výhra v loterii apod.) by v řadě zemí vyvolala ironické úsměvy. Nikoliv proto, že by mladým lidem někdo něco nepřál, ale protože tak svět nefunguje.

Sociální byty

Sociální zdarma byty je politické zaklínadlo, které je stejně jako politika multi-kulti či nekončící africká migrace chybné a v konečném zúčtování asociální.

Příklady, které by rozhodně neměly táhnout:

1) Pokud má sociální politika parametry levicového New Yorku, pak se vystaví čtyři ohromné bloky na Manhattanu u Centrálního parku, v místě, kde se nájemné dvoupokojového bytu pohybuje od 4 do 5 tisíc dolarů měsíčně. Tyto bloky se pak osadí nebohými chudými Afroameričany a to na věčné časy. Jenomže…..V USA Vaše díte musí chodit do školy, která spádově patří do místa Vašeho bydliště, ano jako kdysi u nás za socialismu. Na Manhattanu bydlí (zatím) střední třída bílých občanů, hispánců a asiatů. Po bohulibém rozhodnutí města New York tito občané volí nohama a postupně se z této oblasti vystěhovávají.

Děti Afroameričanů nejsou zlé, ale do škol si přinášejí zvyky, morálku a vidění světa svých rodin a to je pro výuku i soužití více jak obtížné. Odchody hispánců a asiatů, kteří tuto část Manhattanu také opouštějí se ale na bílý rasismus už svést nedají.

2) Podobnou „ušlechtilost“ zvolilo zcela nezodpovědné vedení Prahy 5, které také přidělilo několik sociálních bytů údajně chudým nepřizpůsobivým obyvatelům a to v oblasti Jinonic, v místě, kde stojí nízké bytovky a rodinné vily u metra Jinonice. Co už horšího můžete vlastním obyvatelům provést, že? Má smysl, to dále rozvádět? Také zde rodiče, kteří se začali bát o své děti se z oblasti vystěhovávají a cena nemovitostí zde klesá.

3) Končící pražská radnice se na svém neslavném odchodu rozhodla, že hotel Opatov na Praze 11 změní v sociální byty. Už nyní je jasné, jaký bude výsledek. Jako vždy stejný, otřesný. Jako v New Yorku, jako na Praze 5. Kdy už si přestaneme vzájemně lhát pod politicky korektním zaklínadlem sociálnosti? Když už konečně přestaneme volit politiky, kteří místo toho, aby nám život zlepšovali nakonec všem jenom škodí?

Losovačky a výběry

Politické strany se před komunálními volbami v Praze doslova předhánějí, kdo více postaví sociálních zdarma bytů, kdo jich více „spravedlivě“ přidělí a jaký ráj to v Praze nastane. Jako kdybychom se vrátili do socialismu. Jedna ze stran slibuje losování, druhá prý prověří ekonomické zázemí žadatelů. Ale peníze ukryté na účtu u rodičů nelze přisoudit k majetku žadatelů, takže půjde opět o podvody, protekce, korupci a neuvěřitelné znevýhodnění (!) těch, kteří se již zavázali k placení hypoték, mnohdy opravdu za náročných podmínek. Nyní z nich budou hlupáci a tisíce sociálních chytráků se jim bude jen smát. To není sociální politika, to je nemorální a nesystémové řešení. Líbivě to vypadá, to ano, ale výsledek se dá předjímat.

Nájemné v Praze

Jeden z hlavních falešných argumentů pro sociální výstavby bytů je tvrzení, že nájemné bytů v Praze je tak vysoké, že si je mladí lidé vůbec nemohou dovolit. Nepochybně se do růstu nájemného promítá jak nedostatek bytů, tak služba AirBnB. Tak je totiž mnohem výnosnější pro majitele bytů, než pronájem obvyklému nájemci. Však také Finanční správa vyrazila na hloubkovou kontrolu, ale je otázkou, zda to povede k uvolnění bytů. Spíše nepovede. Žádným zákazem se nevyřeší ani pomalá výstavba ani zájem o sdílené bydlení.

Námitka, že nájemné představuje (a bude i v budoucnu představovat) vysoký výdaj z rodinného rozpočtu je opodstatněná. V Praze, New Yorku, Tokiu, Paříži a Mnichově rozhodně ano. Avšak dobrého zedníka či izolatéra zoufale hledají i třeba v takové Žirovnici na Vysočině a tam jsou náklady na byt oproti Praze výrazně nižší.

Nemohou všichni obyvatelé ČR bydlet v Praze, jako se stejně všichni nouzí postižení Afričané nemohou přestěhovat do Evropy. A pokud občané ČR v průměru zaplatí za náklady spojené s bydlením 26 % ze své celkové spotřeby není to nic dramatického, mnohé země jsou podstatně dražší. Přesto i stát se snaží a nabízí nové nízko úročené úvěry.

Na modernizaci bytu lze získat 300 tisíc korun, v případě koupě bytu až 1,2 milionu korun. Na stavbu či koupi rodinného domu je výše úvěru až dva miliony korun. Doba splatnosti úvěru bude 20 let, výjimečně 25 let. Úvěr bude poskytnut maximálně do 80 procent skutečných nákladů na výstavbu nebo koupi, u rodinných domů včetně pořizovací ceny pozemku. Fronty zájemců resp. žadatelů už překonaly očekávání státu..

Pražské kandidátky

Měnit pražskou realitu návratem do socialismu, obnovou jakýchsi nových OPBH (socialistické Obvodní podniky bytového hospodářství s příšernou funkčností) je možná populisticky líbivé pro volební kampaně, ale v konečné zúčtování to postaví proti sobě občany zodpovědné a pracující proti těm protekčním, mazaným a korupčním. Žádné dobro takovou „sociální“ politikou v Praze nenastane. Spíše opačně. A to už nehovoříme o tom, že v Praze chybí školky, trasy metra, dostupná sportovní zařízení, nová moderní nemocnice, pokračování silničních okruhů atd. Proto tlak na zvyšování mezd a produktivity je rozhodně rozumnějším řešením a to nejen pro mladé lidi. Upravit extrémní stavební kritéria, aby bylo možné stavět byty rychleji a levněji měla pražská radnice provést už dávno. Včetně předložení návrhu zákona na zpětné vrácení kategorie bytů.

I mimo Prahu se dá žít

Ti skutečně ve svízelnější sociální situaci ale mají možnost bydlet i jinde než jen v Praze. A pracovní síly se hledají úplně všude. Zkuste na Pelhřimovsku sehnat servírku nebo kuchaře… a o zedníky se tam lidé také perou.

Nemůžeme přijmout politiku,, že když někdo nemá na nájemný byt v Praze (ale snadno by jej získal v jiném místě), tak mu musíme postavit „sociální“ byt. Politikům v Praze kulhá myšlení, které se vrací do socialismu se všemi nedostatky, které taková bytová politika přinášela. Paradoxně lze snadno prokázat, že na běžný nájem v Praze mají Slováci, Ukrajinci i Vietnamci. O bytech na Praze 1 za tržní nájemné to samozřejmě není. Ale tím se ve prospěch sociálních bytů argumentovat nedá, tuto cenovou výši nelze brát pro Prahu jako směrodatnou. Takže si nic dál nenalhávejme.

Nemůžeme špatné pražské politiky házet z oken, ale určitě je můžeme nevolit. Ve společnosti nových socialistických, mazaných, novodobých politických veksláků a lichvářů nemáme budoucnost a právě tuto politiku mnohé strany a hnutí v Praze dnes nabízejí.

Rudolf Mládek