Od samého začátku kauzy tvrdím, že udělení politických trafik, ač se to mnoha lidem, včetně mě, právem nelíbí, je činem nemorálním, nikoli však trestným. V civilizovaném světě neexistuje stát, který by trafikantství považoval za trestný čin.

Jiná věc je, že v takových státech, pokud dojde k takovéto nemorálnosti následuje ohromný tlak veřejnosti, který končí rezignací morálně se provinivšího politika. My jsme ještě do takového stadia nedospěli. Máme stále ještě hluboko v sobě zažranou morálku bolševiků, kteří se s lidmi režimu nepohodlnými vypořádavali velice rázně - vězením nebo rovnou šibenicí.

Na politických obchodech a handlech (trafikách) stojí svět politiky už od dob svého vzniku. Fungovalo to tak ve starém Egyptě, za dob velkého Říma, zkrátka funguje to tak po celá tisíciletí. Pak se objeví jeden státní zástupce, který najednou běžnou, byť nemorální, praktiku chce stůj co stůj označit jako trestnou.

Kde byl Ivo Ištvan, když se udělila trafika neschopnému Tvrdíkovi? Kde byl, když se musel Telička pakovat z místa eurokomisaře jen proto, aby na jeho místo mohol nastoupit Špidla? proč Ištvan nekonal, když před pár týdny ministr Žák dosadil na významný post svého souseda?

Tři exposlanci nemohou být nijak stíháni za cokoliv, co souvisí s jejich vzdáním se mandátu, protože takový krok je plně chráněn imunitou. Z toho logicky plyne, že pokud nemohou být souzeni za politický krok, nelze stíhat ani ty, kteří jim trafiky poskytli.