Trapas v Německu

Při návštěvě sousedního Německa došlo i na odpovědi novinářům. Každý ví, že prezident Zeman nemá novináře v oblibě, stačí si připomenout jeho dávné vyjádření, ve kterém se o novinářích vyjadřoval jako o hnoji a póvlu. Ne, že by to občas nebyla pravda, novináři dokáží být hyenističtí, zejména televizní reportéři těžící z lidského neštěstí, kdy se nerozpakují strkat mikrofon přímo do obličeje například pozůstalým po nějaké rodinné tragédii a pokládat stupidní otázky typu „Jak se cítíte?“. Tentokráte ale byla situace přeci jen odlišná.

V polovině března byly v Pákistánu uneseny dvě české dívky při své cestě do Indie. Ponechme stranou racionalitu jejich rozhodnutí cestovat neklidným územím, byť s doprovodem. Stalo se. Tři měsíce o nich nebylo ani vidu, ani slechu. Koncem června se objevilo na webu video, na kterém jsou obě unesená děvčata. Video by mělo být ze 16. dubna. Rodiny obou dívek tak dostaly zprávu, že dívky jsou naživu. Zatím.

V případě únosu je běžné, že vrcholní představitelé států, z nichž rukojmí pocházejí, se zdržují komentářů na toto téma. Jde o to, že by mohli svým výrokem situaci rukojmích zhoršit nebo ohrozit jejich život či pátrání po místě, kde je únosci ukrývají. Je jisté, že v takových okamžicích jsou v činnosti tajné služby, případně se připravuje bleskový zásah speciálních jednotek k vysvobození rukojmí. Současně s tím probíhají diplomatická jednání, přičemž jde mnohdy o výkupné. A do tohoto velice nestabilního prostředí stačí pronést jedinou neuváženou větu a vše je zmařeno.