Rudolf Polanecký: Okamurovo seppuku

Tomio Okamura, hyperpopulista, který získal hlasy na několik líbivýcha prázdných hesel si sám pod sebou řeže větev. Na to, aby se politik dokázal udržet, musí mít nějaké zásady a jejich dodržováním si udržet přízeň voličstva.

V našich končinách, pravda, stačí, když někdo dostatečně slibuje vše možné. Na to mnoho lidí slyší, stejně jako na hesla o zastavení korupce, udělání pořádku s dovětkem, že ti předchozí politici všechny okradli a my, noví, krást nebudeme. Sotva se však usadí do svých nových křesel, projeví se jejich pravý charakter.

Nejinak je tomu i u Tomia Okamury. Dříve populární mluvčí cestovních kanceláří, následně bloger facebookář, který vždy psal to, co zrovna lidé chtěli slyšet a na svém profilu nikdy nezapomněl dodat "co si myslíte vy", aby mohl své ¨názory průběžně upravovat podle veřejného mínění.

Nejrpve nechtěl o nějaké kandidatuře ani slyšet a doslova zuřil, když byl zařazen mezi možné kandidáty na prezidentský post. Jenže ejhle, od jeho rozhořčení neuplynul ani rok a už kandidoval do Senátu. S početným zástupem příznivců, kterým učaroval svým jednoduchým viděním světa a laciným řešením všeho se stal senátorem.

Mezi tím se v honbě za popularitou dal dohromady s věčně protestujícím tragédem Slávkem Popelkou a využil jak jeho nápadů, tak jeho příznivců, které strhl na svou stranu. Dá se říct, že Slávka Popelku jednoduše jen využil ku svému prospěchu.

Když se konal "Velký sněm" různých aktivistů v Kulturním domě na Vinohradech, spojil se kromě Popelky ještě s Vítem Bártou a Klárou Samkovou. Zde zjevně vzniklo trvalejší spojení tří politických person. Tomio Okamura senátorský mandát získal a ani ne týden po svém zvolení své voliče šokoval.

V prvním kole senátorských voleb získal z 99000 možných hlasů oprávněných voličů necelých 12000. Ve druhém kole jej pak za senátora zvolilo 17500 lidí.

Všem těmto voličům de facto naplil do tváře. "Budu kandidovat na prezidenta," prohlásil.

Okamurova podpisová listina vykazovala ohromné číslo falešných podpisů, a tak vůbec nebyl připuštěn k prvnímu kolu prezidentské volby. Tehdy si jako svého právního zástupce najal Kláru Samkovou, která se rovněž pokoušela o prezidentskou volbu a její listina nejen že měla jen 128 podpisů, ale snad 90% jich bylo falešných.

V předčasných volbách kandidoval do parlamentu se svým Úsvitem, který čítal pouze 7 členů. V parlamentních volbách Okamura uspěl, získal necelých 7% a přes 300 tisíc hlasů. Krátce poté prohlásil, že bude poslancem, protože senátorem nikdy být nechtěl. Proč tedy vlastně do senátorské volby šel?

Zajímavá věc je, že v doplňovacích senátorských volbách nominoval jako náhradníka za sebe otce své přítelkyně. Na Zlínsku ale zřejmě voliči již prohlédli a necelé 3000 hlasů pro Okamurova skorotchána znamenaly konec nadějí hned v prvním kole.

O tom, že Tomio Okamura je prapodivného smýšlení, si cvrlikají vrabci na střeše. Když viděl, že jsou na vzestupu komunisté, hned veřejně prohlásil, že komunismus je nejspravedlivější zřízení a o zločinech komunismu na celém světě taktně pomlčel.

Když Bártovy VeVerky zakončily svou krátkou a tragikomickou pouť na půdě Sněmovny, angažoval Víta Bártu na kandidátku Úsvitu v Plzeňském kraji. To vše zjevně s cílem přihrát si hlasy těch blouznivců, kteří ještě politické divizi ABL, jak byly původně VV vedeny v účetnictví, po fiasku zůstali.

Tomio Okamura rád říká, co chtějí lidé slyšet. Jeho nápad, aby měli Romové svůj vlastní stát se setkal možná s pochopením, protože protiromské nálady v naší společnosti rostly, zejména poté, co se objevilo nemalé množství konfliktů s rasovým podtextem ze strany Romů.

Jenže Okamurovo prohlášení zavánělo rasismem. Přitom sám Okamura tvrdí, že se setkal s rasismem na vlastní kůži jak v Japonsku, tak u nás, protože prý není ani čistokrevný Japonec ani Čech. Ale co by Okamura neudělal pro další hlasy.

Okamura se stále dokola zaklínám všeobecným referendem bez jakýchkoli podmínek. Prý bychom měli hlasovat prakticky o všem. Tady ale zase narazil tak trochu na Ústavu anebo spíše dostal strach, že by se referendum mohlo obrátit proti jemu samotnému a on by jako politik skončil.

Náhle se dovolává Ústavního soudu, který by měl referenda přezkoumávat, zda nejsou protiústavní. Jenže když zároveň chce, aby občan v referendu hlasoval o všem včetně ústavních zákonů, tak si jednoduše protiřečí.

Na otázku, kolik by konání referend stálo mává rukou s tím, že by se ušetřily stovky miliard. Jak? Kde? to je číslo vycucané z prstu. Referendum o přistoupení ČR k EU stálo 400 milionů. A teď si představme, ž by takových referend o zákonech či zákonodárných iniciativách byly ročně stovky. Ke každému zákonu by se mohlo konat referendum.

Prý by se referenda spojila s běžnými volbami, ale kdo by šel volit a nesl si s sebou několik šanonů hlasovacích lístků ke všem zákonům, které byly mezitím přijaty? Navíc si nedokážu představit, že by například babička z vesnice mohla správně zhodnotit, zda má nějaká otázka bezpečnostního charakteru mít kladnou či zápornou odpověď.

Referenda o všem, jak si představuje Okamura jsou nesmysl. Referendum by se mělo týkat jen těch skutečně závažných otázek spojených se státní suverenitou. Příkladem bylo referendum o přistoupení k EU. Referendum o Lisabonské smlouvě se už, bohužel, nekonalo, stejně jako o přijetí závazku ESM. Rozhodně by ale mělo být například k přijetí eura či dalšímu oslabování národních kompetencí.

Výše jsem popsal spojenectví Okamura - Bárta - Samková. Klára Samková, donedávna ještě členka TOP09, za kterou byla zvolena do zastupitelstva Prahy 2, bude kandidovat za Okamurův Úsvit v eurovolbách.

"Smysl má vyslat takového zástupce, který je dlouhodobě naprosto prokazatelným zástupcem občanů a pomáhá jim především z důvodu pozitivního občanského přístupu a nehledě na jakoukoliv odměnu. V tomto ohledu není lepší člověk než doktorka Klára Samková," řekl Okamura.

Nevím jestli to je vtip nebo zda je to míněno vážně. Nepamatuji se, že by Klára Samková nějaký spor vyhrála. Stačí si vzpomenout na její hysterické konání při obhajobě tzv. mačetářů. Klára Samková má mezi obyvatelstvem velice špatnou pověst a Okamurova nominace její osoby je pro jeho sedmičlennou stranu hřebíčkem do rakve.

Snad aby to vyvážil, rozhodl se navštívit ve vězení odsouzeného rasistu a vraha Pechance. Recidivista Pechanec na diskotéce nožem zavraždil třicetiletého Roma Absolona a byl odsouzen za rasově motivovanou vraždu k 17 letům nepodmíněně.

Co je tedy vlastně Okamura zač? Komunista? Rasista? Bojovník za referenda? Především to je velký žvanil, který využívá populismu k získání popularity. Je to člověk, který pase po postech, oběť vlastního pocitu důležitosti a nepostradatelnosti.

Bohužel, jsme naivní voliči, a tak tento člověk bude tvořit zákony, kterými se budeme muset řídit a půjde s každým, kdo jeho nápady podpoří. Pak si najde někoho jiného, koho dokáže využít pro svou potřebu. Nominací Kláry Samkové začal provádět seppuku. Na její dokončení si ale počkáme do dalších voleb.

Psáno pro blog idnes.cz