Politická kultura v tomto státě umírá na úbytě, stupňují se sprosté a jakékoliv kultivovanosti prosté útoky na řádně, svobodně a demokraticky zvolené představitele státu. Lži, zlovolné fabulace, doslova výmysly, překrucování skutečností, naprosté pošlapávání elementárních etických kodexu, nejenom novinářských, ale i prostě lidských, se stalo jaksik normou. Že se těmito podlými a doslova hnusnými praktikami začali řídit někteří novináři, kteří toto řemeslo, povolání, sami svými výstupy degradovali na už zcela zaběhlý a posměšný název presstituti, je dáno jejich lidskými charaktery a v podstatě nepostižitelností (žel) jejich prasáren.

Začínají se ale zhusta takto chovat i někteří politici, kteří začali používat otevřené, jasně formulované lži a sprosté znevažování svých politických protivníků jako běžný způsob své legitimní činnosti, politické "práce". Dávají tak návody a příklady, podněcují k takovému jednání skupinky a skupiny, menšinovou veřejnost, ukazují v podstatě, že si to mohou dovolit, že není žádné tabu a nemusí být dodržováno nic, co tvoří, vytváří neustále vyspělý, kulturní a kultivovaný národ, stát, zemi.

Sprostota, lež, arogance až agrese, zatím ještě naštěstí jenom verbální a psaná, se začíná prosazovat jako běžné chování. Politici, presstituti, různí "umělci" veřejně vyslovují, vykřikují směrem ke svým oponentům, vítězům voleb, ze kterých udělali nepřátele nejenom svoje, ale i pro část veřejnosti, tu menší, která je nevolila. Nejenom nepřátele, oni je, ty vítěze, nechutně urážejí, lživě pomlouvají, vysmívají se jejich věku, zdravotnímu stavu, přejí jim smrt, nevybíravě útočí na jejich rodiny, soukromí.

Nehorázné, opravdu už fašistické metody.