Ostatně, nejvíc je zbytečnost a nepřínos Senátu pro náš stát patrná v (ne)účasti voličů v každých senátních volbách, která se dlouhodobě pohybuje kolem dvaceti procent.

Ať už bylo záměrem zploditelů této instituce u nás cokoliv, vychází z toho jenom marnost, neúměrně vysoké výdaje ze státního rozpočtu a v poslední době silné znechucení řadového občana nad tím, co naši doslova drazí senátoři produkují, vypouštějí na veřejnost ze svých ebenových lavic.

Jediným a celou dobu trvání této drahé instituce neustále omílaným zdůvodňováním její existence je tvrzení (především senátorů, že ano), že jsou tak zvanou pojistkou demokracie v naší zemi.

NEJSOU! Jsou vším možným i nemožným (hlavně v poslední době), jenomn ne tou pojistkou. Otcové zakladatelé někde udělali zřejmě chybu, byť zřejmě mysleli na svá zadní kolečka, na doby budoucí, kdy si takto snad (asi určitě) připravovali víc jak blahobytný vejminek, zaopatření na postpolitický život.