Pod článkem S. Gurieva uvádíme názor předsedy Evropské komise Jeana-Clauda Junckera na další kroky po Brexitu.

V minulém roce došlo k několika zlomovým okamžikům. Ponechme stranou zvolení Donalda Trumpa a upoutá nás, jak se na povrch vyplavila všechna slabá místa EU, což se nakonec projevilo Brexitem.

Odchod Británie z Unie však nutně nemusí vést k jejímu konci, ale naopak namísto černého scénáře musí zaznít „zvonění budíku“. Neboli, Brexit musí vést k inspiraci, jak řešit vzniklé problémy. V současnosti dochází k tomu, že jednotliví unijní představitelé začali apelovat na urychlení procesu změn, a to způsobem, že jednotliví členové se musejí začít podílet na „tvarování EU“. V tomto kontextu míní, že nyní za dané situace je daleko jednodušší provést ještě hlubší integraci, s ohledem na to, že mezi zbylými členy EU neexistují globálnější rozdíly. Proto je dnes jednodušší dosáhnout společného názoru, proti kterému by se Británie zřejmě postavila. Mezi tato integrační opatření patří například bankovní unie, což je stabilní téma, které je nonstop probíráno od začátku krize v eurozóně. Přestože již došlo k určitému pokroku v jednání, integrace evropských bank je problémem, jehož konce nelze ani dohlédnout. Příkladem, kde postup vázne, je ustanovení systému pojištění depozitu.

Dalším možným krokem, ke kterému je možné nyní přikročit, je problém vyplývající z hluboké asymetrie ekonomik, do které během krize dospěly jednotlivé země eurozóny. Míněn je tím návrh společných principů k ochraně pracujících, kteří přijdou o zaměstnání. To by předpokládalo periodické výdaje na náhrady, což by se muselo financovat z rozpočtu EU.

Nakonec nelze opomenout trvající diskusi odstartovanou utečeneckou krizí, kdy předmětem jednání se stalo společné schéma posílení vnějších hranic Unie. Do této diskuse je zařazen i problém kvót imigrantů pro jednotlivé země EU a zajištění financí na jejich integraci.