V dějinách zemí, které spojuje členství v NATO, bylo nepochybně mnoho důstojných chvil. Jejich obyvatelé se na ně jistě hbitě rozpomenou. My tak činíme vzpomínkou na dobu před před 40 lety, kdy dozrála myšlenka Charty 77, důstojně požadující po tehdejší československé vládě, aby dodržovala zákony vlastní země, mezi jinými i „helsinské“ mezinárodní pakty (o občanských, politických, hospodářských, sociálních a kulturních právech).

REKAPITULACE

Z níže uvedeného textu Washingtonské smlouvy z roku 1949, zakládajícího a hlavního dokumentu NATO, je patrné, že obsahuje jediný závazek, uvedený právem a nikoliv náhodou v prvním článku. V něm se smluvní strany v souladu s Chartou OSN zavazují urovnávat veškeré mezinárodní spory, v nichž mohou být účastny, mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír, bezpečnost a spravedlnost, a zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo použití síly jakýmkoli způsobem neslučitelným s cíli OSN.

Ostatní ustanovení Washingtonské smlouvy se týkají implementace tohoto jediného závazku, a k tomu deklarují snahu udržovat a rozvíjet svoji individuální i kolektivní schopnost odolat ozbrojenému útoku.

VÝZVA